Archiv rubriky: Hudba

Já nechci stejná být

Jak to nenapíšu hned, tak je to napůl.
Včera jsem byla s Jiřím a jeho kamarádem Docentem na Tichý dohodě v Belmondu. Teda na Vltavské. Byla jsem tam nejmladší a měla jsem nejhezčí košili. Toť objektivní postřehy.

A subjektivně to celý bylo super.

Cizí pohled.
Večírek osamělých srdcí.
Kotva a kříž.
Bílý fáro.

Tyjo, škoda, že tohle už dneska nikdo nenapíše. Nikdy. Pokoj nebude, nikdy a nikde. Například, soudružko, existuje Bůh? Ovšemže ne, copak vás to neučili ve škole? Nojo, ve škole. Ééé, já to mám tady podél plotu blíž. Chceš tatranku, miňonku nebo stadionku?

Já nechci stejná být, to zní takhle vytržený pěkně debilně, co.
Ale co. Nemůže bejt všechno tak hezký jako ta košile.

Anebo tohle. Jemná kůže.

To neni

To není jako když se pohádáš
s někým koho máš hodně
rád
a musíš to číslo vymazat, abys nemoh zavolat, abys nebyl za
vola, abys nebyl první, kdo zavolá.
To není jak když musíš smazat číslo
protože máš tolik známej, že už nemáš místo
a vybíráš tak, ať je ti to co nejmíň líto.
To není jak když to ten blbec zase ztratil
nebo muj to ukradli nebo nezaplatil
nebo naopak má novou práci co mu dá smartphone a proplácí
hovory s ulicí
kde štěkaj jeho psi a mňoukaj kočky a hustlej žebráci.
Co já jsem byl za debila
že jsem plejtvaj svůj život pro debila
co si nezaslouží ani abysem byl zlej
vymažu to číslo, už mi nevolej.
To není že si zapomněl
proč jsi to číslo vlastně měl
jestli se ti líbíla nebos něco slíbil třeba narozeninovej
koncert v Trenčíně
To je že volaný číslo neexistuje
a to je na tom to smutný
žádný obsazený,
vypnutý není
nedostupný.

(smutný)

Včera jsme byli s Adamem na Sedmičce na Bonusovi. Jeho Náměstí míru, co ofiko vyšlo dneska, 11. 11. 2011, neni ani trochu ajťácký. Je fantastický, je živý, je blízký, je nepřepíčeně bilanční a pro mě asi osobní ježíš, teda osobní deska roku. Tyjo. Ta deska je skoro tak hezká jako moje nová kuchyně. Ale o tý asi až zejtra.

Wear It Like a Crown

Zážitek z akrobatů, pingpongáčů a hlavně z fantastický hudby Rebekky Karijord. Balancuje na hranici skotský krajiny, severskýho moře a gotický tmy a přitom je tak jemná. Nedutám.

Wear It Like a Crown
The Collector

(I don’t know where this fear comes from


the fear of failing, fear of letting everyone and myself down)

Ale přitom prý failure is cool. Připomíná mi to Erlenda Oye z KoC. To je ten cool chlapec s brýlemi.