Archiv rubriky: Konzultační hodiny

Jé, kdyby tak šly myšlenky vymazat jako maily nebo esemesky nebo dokonce celý telefonní čísla!
Normálně bych kvůli tomu sáhla i na pavouka, deset kilometrů pod hodinu a v noci bych v Šárce uběhla, snědla bych kus špeku nebo i celej a osm a víc hodin bych v rohu vydržela bez sluchátek. A bez čikulády taky.

Achjo. Achjo.

A tuhle znáte?

Jan miluje Lenku
Miluje miluje nejí a bledne
za noi vzdychí a trápí se ve dne
Lenka Lenka Lenka Lenka
Lenka je láska má

Lenka miluje Jáchyma
miluje miluje trápí se velice
za jitra tuze moc v půlnoci nejvíce
Jáchym Jáchym Jáchym Jáchym
Jáchym je láska má.

Jáchym by rád Annu Lízu
co má tátu na akcízu
Anna Líza touží zase
pro sebe Roberta mít

Robert myslí na Alenku
vsedě vleže v chůzi v šenku
Alenka chce Martina
a Martin má Elvíru rád

Elvíra lištička chytrá
těší se že potká zítra
Edmonda co koně chová
aby se s ním mohla znova
líbat líbat dlouze líbat
líbat a malinko spát.

(Elvíra, to je ale lištička chytrá.)
——
A pak jsou tady ještě různé permutace, což je právě to peklo, o kterým tady dočasně mluvím v záhlaví.

DOČASNĚ měním obsah kolonky "popis blogu" z optimistického The best things come from nowhere na motivační If you´re going through hell, keep going.

Taky jste nikdy netoužili po ničem jiným než slyšet telefonáty/slova/zvuky, který jste nikdy slyšet neměli? Než fungovat jako papiňák bez takovýho toho vejfuku? Sedět v rohu, myslet si a mlčet, když se dějou věci, který vám přijdou….(když jsem byla malá Šťopka, na táboře jsme dost často používali termín "to je vrchol". Občas si na to s kamarádama vzpomeneme, když to teď někdo řekne, a schválně přidáme tehdejší přízvuk. Je to takovej nás vtípek. Někdy tím zlehčuju situace, který mi lehký teda ani trochu nejsou.)…jako vrchol? Vrchol sociální demence?

Holt pokračujte dále vozem. A na konci budu umět přejít žhavý uhlíky nohou nezraněnou.
Kdepak, tohle nejsou Přátelé táborových ohňů, tohle jsou Konzultační hodiny. Hustý. Hustý. Dalo by se to ve mně krájet.

Ahoj,
místo toho, abych psala report na Müllera v Hybernii (takže už, dojemný a hezký), vracím se k postu ze začátku září, Finále B se jmenoval.
Takže jsem jen chtěla říct, že už neplavu ani ve finále B. Nejsem první ani druhá. Odstoupila jsem kvůli zranění.

Srdečně
Hana.

P.S.
DNF je did not finish. DNS je does not start. PB je personal best. WR je world record. CR je record of the championship. SB je seasonal best. Q je kvalifikován umístěním, q je kvalifikován dodatečně, třeba časem.

Jakou opičí dráhou člověk musí projít, aby zjistil, že tudyma cesta prostě ne-a-ne-a-nevede?
Jak se to dělá, když nutně, ale-opravdu-nutně potřebujete sesynchronizovat srdce a hlavu? K čemu se to připojuje?

Je mi třicet a pořád to nevím.
Teď si říkám, že bych celýmu sklípku nejrdaši dala pár facek, ale jestli ono to spíš nebylo ponaučení k hýčkání. Kéž bych se z toho opravdu někdy ponaučila.

The Power of Orange Knickers, mimo jiné.

Jinými slovy malé finále. Termín například ze soutěží v plavání. Vypadnete v semifinále, tudíž neplavete o medaile, ale máte ještě šanci bejt devátej. A bejt na mistrovství světa devátej je lepší než bejt šestnáctej, teda alespoň z pohledu historky pro vnoučata.

Takový finále B jsem si dala dnes přes oběd. Přišla jsem si trochu jako Šebrle. Kdysi vyhrával, byl pořád na bedně, světovej rekord tady a 9000 bodů tam, a teď je nejlíp jedenáctej, a to ještě když se nezraní. Říkáte si, nemám se na to vykašlat? Když nemůžu bejt první, maximálně druhá (ano, že jsem bejvala druhá, a jak pěkně mi to šlo), proč zase něco zkouším? Jestli mi náhodou v cizích očích nevygradovala forma?

Prej lepší bejt ve finále B než nedobrovolně zrušit tým a odejít z ligy. Nevím.
Co z takovejch finále B člověk má? Asi jen ty historky pro vnoučata. A ponaučení, který se za pár týdnů rozplyne jak mráček nad jezerem Bled. Z finále B má člověk jen blbý vzpomínky na časy, kdy všechno ještě bylo výborný. Kdy mu to slušelo a taky to měl každej druhej den potvrzený v mailu.

———————–

Kdyby všechno bylo výborný, koupila bych dnes mamince velkou kytku, nachystala nějaký překvapení a šli bychom na večeři se zákuskem. Takhle jsem akorát mohla ráno vyměnit svíčku, zalejt to, co jsme na hrob dali minulej týden, a pustit si Rozeznávám. Máma ho měla moc ráda. A já jsem měla moc ráda mámu. Narozeniny by měli zase ve stejnej den; dneska.