Jinými slovy malé finále. Termín například ze soutěží v plavání. Vypadnete v semifinále, tudíž neplavete o medaile, ale máte ještě šanci bejt devátej. A bejt na mistrovství světa devátej je lepší než bejt šestnáctej, teda alespoň z pohledu historky pro vnoučata.
Takový finále B jsem si dala dnes přes oběd. Přišla jsem si trochu jako Šebrle. Kdysi vyhrával, byl pořád na bedně, světovej rekord tady a 9000 bodů tam, a teď je nejlíp jedenáctej, a to ještě když se nezraní. Říkáte si, nemám se na to vykašlat? Když nemůžu bejt první, maximálně druhá (ano, že jsem bejvala druhá, a jak pěkně mi to šlo), proč zase něco zkouším? Jestli mi náhodou v cizích očích nevygradovala forma?
Prej lepší bejt ve finále B než nedobrovolně zrušit tým a odejít z ligy. Nevím.
Co z takovejch finále B člověk má? Asi jen ty historky pro vnoučata. A ponaučení, který se za pár týdnů rozplyne jak mráček nad jezerem Bled. Z finále B má člověk jen blbý vzpomínky na časy, kdy všechno ještě bylo výborný. Kdy mu to slušelo a taky to měl každej druhej den potvrzený v mailu.
———————–
Kdyby všechno bylo výborný, koupila bych dnes mamince velkou kytku, nachystala nějaký překvapení a šli bychom na večeři se zákuskem. Takhle jsem akorát mohla ráno vyměnit svíčku, zalejt to, co jsme na hrob dali minulej týden, a pustit si Rozeznávám. Máma ho měla moc ráda. A já jsem měla moc ráda mámu. Narozeniny by měli zase ve stejnej den; dneska.
Píšeš čím dál tím líp… a tohle je hodně silný.
Díky, Pavle. Nějak se ty zážitky a myšlenky dneska sešly.