Archiv rubriky: Small talk

Libeček

Co pamatuju, za chatou nám vždycky rostl libeček. Jen tak, nadivoko (navostro).

Když jsem byla malá, v létě jsme s rodičema trávili na chatě docela dost času. A protože máme chatu v podstatě v lese a všichni jsme měli rádi houby, pořád jsme nějaký nosili. Teda kromě mámy, kterou sbírání moc nebavilo; jednak nebyla moc trpělivá, a druhak si pokaždý přitáhla klíště, který se jí pak špatně hojilo.

Smaženicce, karbanátky, omáčka a fantastická houbová polívka. A táta mámu pořád nutil, ať tam dává víc libečku. Máma nechtěla, protože jí moc nejel. Mně to bylo jedno a bráchovi nejspíš taky.
Jó, to bejvaly tehdy bezva starosti.

Jako Tetris

Někdy si v práci přijdu tak, jako kdybych hrála Tetris. Makám, odbavuju, přemejšlím, píšu, odškrtávám, držím rytmus, tempo i kontrolu nad kormidlem, ale najednou přijde hrozně moc mailů, do toho porada, řada zajímavejch věcí na přeložení, ze všech stran padaj barevný kostičky a já to nedávám, nestíhám otáčet a umisťovat, nezvládam mačkat šipky. A tak se nechám zasypat, jdu si udělat čaj, přepnu na jiný kanály a za chvíli zkusím novou hru.

Jako třeba teď.