Co pamatuju, za chatou nám vždycky rostl libeček. Jen tak, nadivoko (navostro).
Když jsem byla malá, v létě jsme s rodičema trávili na chatě docela dost času. A protože máme chatu v podstatě v lese a všichni jsme měli rádi houby, pořád jsme nějaký nosili. Teda kromě mámy, kterou sbírání moc nebavilo; jednak nebyla moc trpělivá, a druhak si pokaždý přitáhla klíště, který se jí pak špatně hojilo.
Smaženicce, karbanátky, omáčka a fantastická houbová polívka. A táta mámu pořád nutil, ať tam dává víc libečku. Máma nechtěla, protože jí moc nejel. Mně to bylo jedno a bráchovi nejspíš taky.
Jó, to bejvaly tehdy bezva starosti.