Centro della cittá, la fermata Rialto
Kdybych žila v Benátkách, jezdila bych do práce vaporettem. Všechno by to dost dloho trvalo, ale ráda bych si přivstala; cestou bych si povídala s provozními. Všichni provozní od loděk mají rukavičky, fantastický sluneční brýle a pomáhají stařenkám vystoupit.
Kdybych potřebovala něco poštelovat doma, třeba takovou pračku, pan opravář by přijel taky na loďce. Náhradní díly schovaný pod špičkou.
Běhat bych chodila do čtvrti Arsenal a Giardini, pěkně podél břehu moře, a rande bych si dávala na náměstí svatého Štěpána. Na víno bych se ale posunula k rybímu a zeleninovému trhu ke stanici Rialto a nohy si cachtala z dřevěnýho mola.
Ráda bych docházela na Bienále, líbí se mi, jak jsou ty drobný instalace rozmístěný ve starých palácích, polorozpadlejch domcích ve čtvrti Castello anebo v továrních halách.
Dělala bych si zálusk na všechno to hezký oblečení, na který nikdy nebudu mít peníze ani velikost, kamarády z ciziny bych posílala na výlet ostrůvek Burano a jednou za čas bych se jela rozplácnout na městskou pláž na ostrov Lido, je to jenom kousek a voda čistá. Jedno odpoledne bych pořádně prozkoumala židovskou čtvrť a zmrzlinu bych jedla tak dvakrát denně, un gelato al fragola e banana. Kdybych se chtěla ztratit, nedalo by mi to moc práce. Znala bych tajemství prádla pověšeného napříč ulicí, jedla bych jenom pizzu, těstoviny a sýr a konečně bych se naučila pořádně kreslit a trochu italsky. Barevný plastikový hodinky za sedm euro kus a všechny druhy a barvy kožených tašek a kabelek bych kupovala u Vietnamců. Velkej výběr.
Anebo bych byla dost naštvaná, že v létě není ve městě k hnutí, život je tam dost drahej a že se tam vlastně trochu nudím.
So here we are in Italy
With a sun hat and a dictionary.
The air is warm, the sky is bright,
Your arms are brown you’re sleeping well at night.
So why does England call?
Písnička
Benátské prádlo
Canal Grande