O živých plotech a kamenných zídkách

Druhý objev roku je kamenný, zelený a pěkně zastřižený.Jeden je živý, druhá kamenná. A přitom jsou si tak podobní. Ten živý je nízce střižený, a proto se nehýbe. Kamenná je na nějaký pohyb zase moc stará.
Mám ráda živé a nízce střižené ploty, ty zelené, hnědé a šedé větvičky, které rozdělují pole na pravidelná území jako státy v Americe. Dávají té anglické zemi takový jakýs řád. V jednom státě bydlí ovce, v dalším krávy, v jiném koně, v dalším nic – tam panuje chudoba. Tyhle živé ploty jsou artefakty. A farmáři musejí být pečliví lidé. Kolik práce jim asi tak dá udržovat jeden takový živý plot?
Na živé ploty se nejlépe dívá z vlaku. Jako by na dlani. Podívaná. Možná, že by se mohli tihle farmáři domluvit s nádražáky a kasírovat nějaké pěníze z jízdného. Vždyť ty jejich plůtky, to je atrakce! Lákají pasažéry do vlaku!
No jo, ale jak by k tomu pak přišly ty kamenné zídky? Možná, že by se mohli jejich architekti a stavbyvedoucí domluvit s provozovateli autobusových linek a dostávat nějaké penze od nich. Vždyť lákají pasažéry do autobusu! Takové pěkné kamenné zídky. Jako prastarý had se šedivou šupinatou pokožkou se plazí kolem stejně prastarých domků a kostelů. Mám ráda ty odstíny šedé a černé, jako by nedbalou pravidlenost, se kterou do sebe kameny – šupiny zapadají. Nejlíp se na ty třešinky na dortu dívá právě z autobusu, cestou do Ashby. Jak dlouho asi trvá postavit takovou zídku? A jak dlouho se stříhá a barví jeden živý plot? A nejsou už ti zídečtí architekti a stavbyvedoucí dávno po smrti?