Chachá, umím je!
Až do dneška jsem nevěděla, že umím dělat palačinky. Vždycky mi je totiž připravoval někdo jiný. To víte, celé to obracení, vyhazování, kontrola ve vzduchu a korigování místa dopadu je pro nás, kterým se točí hlava už jen na startovním bloku v bazénu, příliš riskantní podnik. Dnešní večerní mlsná si ale nedala říct, a tak jsem se do toho holt pustit musela.
Žádný recept z internetu mě slovně nezaujal, ještě to tak, abych věřila, že pro dva lidi je pět vajíček akorát. O radu jsem si tedy raději napsala Velkému bratrovi. On je totiž v palačinkách přeborník, stejně jako třeba Mikulášův tatínek v jízdě na kole, plavání, atletice, běhu na 400 metrů a vzpírání. Ale vážně, palačinky od BB jsou pošušňání, hlavně ty špenátové. Receptu 2 vejce rozbit, v hrnci smichat s moukou do zluta mazlava, mouky podle oka, pak dolevat mleko a dohazovat mouku, az bude hmota jemna a jeste trochu tekuta jsem ale, přiznám se, moc nevěřila…
Nakonec jsem těsto ale podle oka rozdělala. Kupodivu, šlo to dobře. Prostě jen přihazujete mouku a mléko, a až usoudíte, tak začnete lít na pánev. Žádné dávky, jen oko. A pak že nejdůležitější je hmat. Cha, kdyby bylo všechno tak jednoduché!
Trošku nervózní jsem po tom bezproblémovém odrazu byla z letové fáze, jak by řekl třeba Vasja Bajc, ale i ta dopadla dobře. Žádná se totiž nekonala. Palačinky pěkně vláčněly na vymazané pánvi a já jsem je s pomocí obracečky a vůle boží obracela pěkně přízemně. I když, pravda, trochu těsta na zašpinění sporáku a podlahy jsem musela obětovat. Daň začátečníků.
Nakonec jsme si na palačinkách s jahodovou a pomerančovou marmeládou a smetanou pochutnali všichni ze 76 Althorpe Drive, včetně boyfrienda Gemmy, toho času na návštěvě a za instalatéra. Jen Adam chyběl. Jaká smůla!
Příští týden se dozvím další neznámou. Zda-li pak umím psát eseje na historická a kulturněvědná témata? Nějaký recept? Pět vajíček?