Čtyři takty jara předehry, jo?
Nevím, jak doma, ale tady je polovina ledna a příroda ani náhodou nespí. Ačkoliv pofukuje docela studený vítr, tomu, co má kořeny a kořínky v zemi, to vůbec neva. Ba naopak. Lebedí si a začíná to vystrkovat růžky. Teď! Co teď, přes celou zimu! Co zimu, zimičku!
Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy viděla – a jestli vůbec někdy – narcisy rozkveklé na Alici, něco na způsob sakur, jež pokvetávají podél silnice celou zimu, zlatý déšť a další keře pučící na začátku ledna a macešky barevné celoročně. Dala bych ruku do ohně za to, že jsem včera po setmění slyšela za oknem bzzzz čmeláka. Možná, že přání jenom otcem myšlenky. Možná ale, že taky třeba ne e. Možná to tak prostě je. To by bylo ale hezký!
P.S. Tak třeba ty narcisy se dají dosvědčit.
Jo jo…Tak to tady v Alberte po kytickach ani stopy, i kdyz sykorky tu svitori, jakmile teplota stoupne nad -5. A takhle teplo je tady ted skoro porad, uplne nezvykla zima, rikaji mistni. Takze se misto brusleni na zamrzlych rybnicich mozna brzo dockam spis tech narcisu
Zdravim Te z Edmontonu, Hanko! Lucka
Ahoj Lucko! Pozdravuj sýkorky a raduj se z nečekaných teplot! Čím víc slunce, tím líp, čím víc sýkorek, tím taky líp. Měj se moc hezky, Hanka.