Už jste někdy v supermarketu měnili pstruha za lososa?
Ale když ony vypadají úplně stejně! No řekněte, nespletli byste se, kdyby vám pod nos podstrčili stejně dlouhé vaničky a stejně růžové maso s kouskem petrželky, přetažené stejnou fólií? Akorát tedy s jiným štítkem, to musím uznat. Ono by se možná zas až tak nestalo, jak mi vysvětlila paní z úseku, losos chutná jen o trochu lépe než ten stejně růžovej pstruh. Ale když už někoho zvete na lososa, tak mu přeci jen tak nemůžete podstrčit pstruha, že, to dá rozum.
Na omyl jsem přišla na zastávce autobusu č. 12 při rutinní kontrole účtenky. Co teď? Spokojit se se pstruhem, nebo se pokusit o výměnu? Nikdy jsem nic v obchodě s potravinami neměnila, proto jsem se trochu obávala. Ale co, řekla jsem si, zvu na lososa, měla bych tedy upéct lososa. A ne žádného pstruha. Dovezly jsme tedy náš jako vždy objemný nákup domů a já, s radostí, že nemusím usednout k psaní diplomky (sláva, ukradli nám lyže!), jsem zabalila chudáky pstruhy do tašky a vydala se parkem zalitým sluncem vstříci měnícímu dobrodružství.
V Morrisons byli milí. Ale taky to tam mají na dlouhé lokte (sáhy, pídě a galony). Na ministerstvu chlazených ryb jsem nejdřív oslovila jednu paní bez funkce .A jen tak, nezávazně, abych očichala terén a vstřícnost, jsem nahodila můj lososí/pstruží problém. Paní se na mě chápavě podívala a sdělila mi, že to asi půjde. Ale že nejdříve musíme za manažerem. Manažer, starší chlapík organizačního vzhledu zrovna telefonoval takovým tím interním telefonkem. Když skončil, paní z ministerstva mu vyložila můj problém (…ta slečna tady koupila před půl hodinou omylem tady ty dva pstruhy a chce je vyměnit za lososa…???). Manažer se šibalsky usmál a polohlasem řekl: Abychom vám tu rybu vyměnili, nesměla byste s ní opustit obchod, to kvůli hygieně. Ale my to nikomu neřekneme, že jste s ní byla venku, a vyměníme vám ji," Zaradovala jsem se. Pan manažer pak ukázal na jinou paní z ministerstva, jež mě následně dovedla k zákaznickému pultíku. Zavolala zákaznickou manažerku, která mi ochotně vystavila jakýsi lísteček pro pokladní. Pokladní kvůli mně zastavila provoz, vzala si moji kreditní kartu, kterou jsem ryby před půl hodinou platila, naťukala sumu za pstruhy do kasy a s úsměvem mi oznámila, že pstruří peníze mi přijdou zpět na účet do několika dnů.
Tady vlastně celé to lososopstruží dobrodružství končí. Lososy jsem důkladně vybrala, zaplatila u té hodné slečny pokladní – avšak nikoliv kartou – a stejně sluncem zalitým parkem jako cestou do obchodu jsem se vydala domů. Jen místo dvou pstruhů se v tašce natřásaly tři lososí filety.
(tolik povyku pro nic)