Objekt je elektronicky střežen psy
Objekt je elektronicky střežen, čtu na cedulce v jednom baráku. Objekt je elektronicky střežen psy, napadá mě, ale hlavu radši otočím směrem k zamřížovanému pootevřenému oknu. Trošku se bojím.
A taky, že jo.
To úterý bylo hnusný, nejhnusnější, co za poslední roky pamatuju. Od dobrých zpráv až po ty úplně nejhorší. It´s the end?
Úplně nejvíc věřím, že ne, ale vím, že tentokrát je konkurence zatraceně silná. A že tentokrát musí jít všechno rychle, přesně a žádnej doktor se nesmí seknout.
Doktor a seknout se? Panebože! Ale nám se to do-prdele do-opravdy stalo. Jí se to stalo.
Be brave and save your day
Nojo, ale copak se to dá? Po čtyřech dnech zoufání už zas trochu začínám plánovat, jenomže mám strach, že mě zas nějaká blbá zpráva sekne přes prsty. Docela by mě zajímalo, jak se v takovejch chvílích má žít. Nemysli na to a buď veselá. 50 dobrejch let. Jenomže to se dá? Asi bych to už za ty roky měla vědět, jak na to. Jenomže ono ne, člověka to překvapuje pořád znova. Kolik tak tělo vydrží?
Hodně, zdá se mi. A doufám, že víc, než si kdy dovedu představit.
Na odchod je ještě brzo.