Musím se už konečně zase objednat na masáž k paní Ukecaný, nebo mi ty záda upadnou. Oddělí se od krku. Jako dneska v tramvaji, to jsem si myslela, že už se k tomu schyluje. Představa, jak honím záda po tramvaji, mě trochu vylekala. Holčička s vyměňovací hlavou… Neschýlilo. Kotoul schylmo, co je to za blbost? Známkovat kotrmelce, stejně jako známkovat podání přes síť nebo cval přes švihadlo stranou.
O víkendu jsem hltala kulturu po kilech, možná tady má kořeny ta hlava v sudu/krk oddělený od zad. V sobotu jsme jeli tužit korporátní identitu do Průhonic, bylo pošmourno a ještě jsme s Ilonou dopovídávaly ty pošmourný věci z pátku. Jojo, ono to asi tak mlo dopadnout. Ovšem na každýho dojde a člověk má bejt zodpovědnej za to, co dělá, řekla by teta Kateřina a já bych to řekla s ní. Snědly jsme nějakej salát a přihlásily se do fotbalovýho pětiboje, přiřazovaly hlavy sportovců k jejich krkům a klubům, střílely na branku, žonglovaly s míčem a tak. Pak přišel Petr a všichni jsme se přihlásili na všeobecný sedmiboj, basket, tenis a tak, no bylo to hrozně fajn, milí lidi a tak je milý všechno.
Večer jsme měla lístek na Woven Hand, koncert se zvláštní, vnitřní energií, kterou se mi ne tak úplně podařilo synchronizovat s kapelou, skupina za zrcadlem ve svým vlastním světě, vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli jsou na stejný vlně frontman a zbytek kapely. Po koncertě jsem naložila Dubáka a vyrazili jsme na noční tužení zpět do Průhonic. Nesmím tak nadšeně vykládat o házení šipek, nebo budu porád jezdit na červenou a za chvíli bude po mně. Neodbočili jsme, jeli do Jesenice, prohlédli si noční Průhonice, ale proč ne, žejo. Uvnitř jela diskotéka a se zbylými jsme si dali pár něčeho a jeli zase domů. Tomu říkám výlet. Jako bych to nevěděla, že v nejlepším přestat je vyzkoušený. Ale co, opouštět škatulky je přece tak dobrý…
V neděli jsme udělala Filla – Zívr – Zrzavý – Kupka vs Mondrian tour a na Újezdě jsem potkala DituIva, vzali mě na Malostranskou, nečekaný setkání. Večer odchod na Tajnosti, infikovaná negativními soudy blízkých jsem celou dobu válčila s předsudky, ale já ti nevim, no, holčičí film o dvou světech dobrý, ovšem nějaká ta čistka by neškodila, už to tu máme zase, ukazujeme cizím lidem fotky z dovolený a divíme se, že oni to u toho moře necítili stejně…
V pondělí jsme zkoušli se Sopotama na páteční Prádlo. Bylo to hrozně milý, snad kromě Petra neznám nikoho s takovou koncentrací čistoty. Až by se člověk divil, že takoví kluci ještě existujou, a že je jich šest v jedný kapele, která jede na Sziget. No to je super, ne?