se mi do diářku přes růžově označenou práci skoro ani nevešla dvě oblíbená slova Madla Party, která značí, že v Suchdole se bude sedět pod konzolou na zahrádce, mlsat něco dobrýho a povídat do noci. Přišla jsem pozdě, ale nějaký sýr na rakletování – prvně v životě jsem rakletovala – ještě zbyl. Neskutečná dobrota spolu s masem a bramborama a zeleninou a žampiónama. Přivítali jsme Petru, která se z Washingtonu vrátila porodit holčičku Johanku. Bude to sestra Honzíka. Jan a Johana, to je dobrá kombinace. Petra vytvořila dvojici s Makulou, který se v lednu narodí Karolína nebo Ondřej nebo Klára nebo cojávim. Vzpomněla jsem si na Magdiný slova, že se máme připravit na mateřský řeči. Normálně mi nevadí, ba naopak, jen teď se mi fáááákt nechtělo. náladu jsem asi nechala někde v práci pod klávesnicí nebo na točně stosedmdesátčtyřky. Anebo mi ji vzali ssebou na venkov, to spíš. Byl nádherně vlahej večer,a tak jsem se v noci ještě prošla po Kulaťáku.
V pátek ten růžovej pracovní běs pokračoval. Usnula jsem už v autě s Viktorem na cestě do kavárny v Jílovém, oči se klížily i ve dvacce. Na Veleslavíně si vysával auto Petr s Terezkou, na zmrzku jsem chuť neměla, na něco slanýho jo. Tak jsem dostala krabičku slanejch tyčinek, který teď odpočívaj ve skříni. Večer jsem vyrazila do Ztrát na dánský kurz od Terezy, bylo to docela dobrý a podnětný. Vlahé večery pokračují a nálada je porád na venkově.
Na sobotu jsem přislíbila taxislužbu do Kerska, kde tata zahajoval výstavu paní Lesařové. Po letech jsem se viděla s Janou, která má anglickýho manžela a malýho Nicolase a Amálku v břiše. Seděli jsme na terase, povídali si, popíjeli a nakonec přijela i Dita s Ivem, to bylo príma. Večer jsem si sbalila baťůžek s compem a šla do Alibi psát, dva články hotový, plním plán na 100 %. Stavila se Pejzi, která šla s Korejcema na Kajetánku. Ten večer hráli p ř í š e r n ě, jakýsi rádio asi.
V neděli dopoledne opět psaní. Odpoledne s babičkou koukám na formule a nechám si vysvětlovat ten Alonzův manévr. Trochu snad při tom zapomene na zoufalou existenci. Nejhezčí zážitek byla výstava čtyř španělských malířů v Husovce, přecházela jsem od jednoho plátna k druhýmu a zpátky, nemohla jsem se od toho odtrhnout, Hopper, nová věcnost a talent, barvy, imaginace a myšlenky dohromady, skvělá výstava. Nálada by se měla vrátit co nevidět z venkova.