zdá se mi. Prý o tom ještě dnes budeme mluvit. Pravda ale je, že nám to tam občas pěkně padalo, bylo to fajn, zajít zas po týdnech na Cibulku a pinkat míčem a smát se u toho, vždyť jde hlavně o ty lidi, žejo. Hermelín sice naložili ráno, ale byl s k v ě l e j, prostě Sedlčany, seděli jsme na terásce, koukali na prvorepublikový vily a Madla s Klukama povídala o filmu a snažili se přijít na to, kdo byl z těch starších héreček klasa kus. S tím jsem jim nepomohla, protože žádbý hérečky moc neznám, ale Petr se zajíkal a Bláža s ním, když si vzpomněli na něco, co já sem neviděla ani z osmnáctky, ale ono je fajn chvíli mlčet, obzvlášť když je člověk tak upovídanej jako já, no ano, kvantita drtí kvalitu, a tak jsem měla pocit, že to byl hezky vyváženej večer a tak.
Sedím v práci, kolem mě halda práce, ale nějak nemám síly z tím pohnout. A to jsem byla ráno na parádní masáži, škoda, že to nevydrží dýl.
A hele, on už je srpen. Docela se začínám těšit na ten dánskošvédský výlet.