a že se mi tam v tu sobotu nechtělo. Čekat na paní hodinu a pak se ještě za 650 korun nudit, to je podle mě lepší jít za stovku do kina a pak se doma zadarmo bavit. A čerpat síly. V neděli jsem totiž vyrazila s Luckou a Darkem na šedesátikilometrový kolový výlet, podél Vltavy a přívozem do Roztok a do koliby na rybí polévku, mńam mňam, dál Tichým údolím do Velkých Přílep(ů) přes vesnici, kde mají monumentální žeznictví a restauraci, na Okoř. Z Okoře přes Tuchoměřice a Horoměřice nahoru a dolů, protože je to hrooozně špatně značený (it´s ganz upgefucked), a pak pršelo a byli jsme od hlavy až k patě zaflákaní, v McDonald´s se na mě divně dívali, ale no – a – co.
Doma jsem hrozně rychle zvláčněla, a tak jsem si šla brzy lehnout. Začetla jsem se do druhý půlky Kritika bez konzervatoře a pustila si k tomu po dlouhý době Antonyho, jenomže to jsem neměla dělat, tak mě celou dobu šimral po patě, že jsem se na četbu vůbec nemohla soustředit. A tak jsem si ho poslechla ještě jednou a do toho asi usnula a zdály se mi hezký sny, to si pamatuju i teď.
Mikuláš je poklad ze všech největší, dneska jsme se cestou od babičky pěkně kočkovali, zpívali jsme mu spoustu písniček a schovávala jsme se za hračky, abych na chlapečka mohla vybafnout, to má rád, a on se smál a všichni jsme byli rádi.