V úterý v 00:20 to začalo. Ježčí sezóna je tady a s ní i podzim. Předloni jsem jednomu ježkovi u Evropský sáhla na bodlinu, abych zjistila, jestli si mám pořídit ježčí houni na dlouhé cesty za volantem. Nepořídím si nic, píchá víc, než jsem myslela.Teď mě napadlo, snad tohodle nebožáka ostatní ježci mezi sebe znovu přijali, když na něj sahá kdejaká holka z Vokovic (nebo taky jenom já, ale to se moc neví).
Zatímco ježčí sezóna je vždycky spíš milá, sezóna malých mušek je odporná. Jak se vůbec takový miniorganismy můžou tak mazaně pohybovat? Jsou všude, v kytkách, u koše, na hroznovým víně v tunisský misce a hlavně na zrcadle! Jenomže jak je plácat, když pak na tom zrcadle zůstanou otisky? Že by radši žádný násilí? Masovostí za rekordy? Ehm, ať už vás tady nevidim!
Jeden by si myslel, že když už jsou tu ježci a mušky, není místa pro komáry. Ale kdeže! Jeden (dost možná, že vyjímka/výjimka – Adámku, prosím tě, až se vrátíš z Holky s Harfou, řekneš mi, jak je to správně? potvrzuje pravidlo) dnes pěkně znepříjemňoval spaní. Jak jen může tušit, kde je postel? říkala jsem si, když jsem nad sebou postoosmýnazdařbůh mávala rukou.
Škoda, že jsem si při přírodopisu vždycky spíš četla.