nálezci odměna 2000 korun. Ztratilo se asi 2é až 25 cm velké kotě, mourované se skrvnkou na hlavě.
To máme při tom pátku ve Vokovicích dvě ztráty velký dohromady asi půl metru.
"No to je bizááááár, oni ty sejry posílaj z Austrálie do Holondska a z Bulharska do Francie a pak teprv sem, to je fakt bizáááár, ty voe, ty dopravci se prostě nemůžou dohodnout," říká pán s bradkou v Cheesy, kam jdu koupit několik balíčků pro mlsné jazýčky. Je to takový rituál klidu, konce týdne, sbíhajících se slin. Fronta bobtná, ale všichni se smějí, takže pán pokračuje. "Tak se mějte hezky, slečny," volá na odcházející dámy. "Vypadáte dobře, tak si to asi dobře užijete, ten víkend, ne?" Slečny ho ujišťijí, že to tedy rozhodně ano.
"No víte, já jdu zejtra koupit gauč," pokračuje, "jedu šopovat na Smíchov. A vy si dáte? Nojo, pani, ta divoká koza je výborná," váží sympatické paní přede mnou patnáct deka dobroty. "Tak ať vám chutná, jste velmi atraktivní", volá na ni do dveří.
"Hele, jestli tu příště nebudu, tak jsem si zlámal nohy. Já totiž hraju fobal, Hanspaulku," říká mi a do toho ostatním v frontě dává ochutnávat cibulový sýr, který jsem si chtěla koupit. Moc mi ale nechutná, a tak mi vybírá jiný, příjemně slaný. "No a když mi manželka dovolí jít s klukama na pivo a já pak přijdu domů, tak tu kocovinu zaháním tímdlectím sýrem," máchá rukou k regálu. "Dám si sklenku vína a jen tak zakusuju a hlava mi dělá ňaňaňa," ukazuje, jak se jeho hlava pomalu zbavuje bolesti. Chystám si peníze. "Já když snídám, tak jedině černej chleba a černý kafe a na tom chleba tenhle sýr, jedině tenhle," ukazuje na divokou kozu. Pomáhám mu vymyslet, kolik mi má vrátit, pěkně pozdravím a odcházím. "Máte u mě slečno příště dvě vína a pivo," slyším ještě mezi dveřmi.
Jen aby si nezlámal ty nohy.