je "vo hubu", říkají chlapci i děvčata, nehledě na to, jestli to pasuje do jejich slovníku. Ale nikoliv v sobotu.
V sobotu svítilo sluníčko, zlatý listy se jenom blýskaly, nad Prahou se vznášel takovej ten podzimní opar, no prostě eňo ňuňo na cyklojízdu. Když jsem jela za citybikes klukama na nábřeží, cejtila jsem se až trochu nepatřičně – prázdný silnice v centru, prázdnej podjezd u Karlova mostu, prázdný Smetanovo nábřeží. Citybikes měli stánek hned u Novotnýho lávky, spousta citykol chtivejch Pražanů i cizinců si ty jejich skvostný kousky zkoušely, no bezvadný. Když jsem se na tom jejich kole projížděla, měla jsem pocit, jako že vládnu půlce Prahy.
Na Staromák, kde začínala Jízda, se sešly prý asi tři tisícovky cyklistů. Nemám odhad, takže jsem si myslela tak na dva tisíce. Nejdřív mluvil AutoMat, pak Cyrda, Bursík, Milan Cais a Tonya Graves, pobíhala tam Kateřina Jacques a všichni se tvářili velmi ekologicky.
Po třetí se ten had vydal směrem k Husákovu tichu, všude prázdno, naštvaný řidiči (no byla bych taky), ale jiní zase mávali a troubili, celý mi to přišlo děsně sympatický. Jelo se krokem, protože magistrála je od toho, aby byla zacpaná – buď kolama, nebo autama, ale to vůbec nevadilo, aspoň byl čas na slunění a povídání.
Nejdřív s oddílem, pak jsem potkala Marka, Pavlu a Mášu, Mášenka poctivě šlapala na kole připevněným na tyči za Markem, pavla se na Václaváku odpojila, protože měla službu na Střeláku na Člověku v tísni, a tak jsme zbytek cesty projeli společně, Marek, Máša a já. Cestou jsme potkali spoustu známejch a kamarádů, na zemi jsme míjeli okvětní lístky růží a celej ten barevnej cirkus na různejch kolech se na Pankráci otočil a jel zpátky, chudáci taxikáři, asi dnes moc nevydělali, nojo, to je ženy doma málo pochválí. U nového Štěfánikova mostu jsem se odpojila a vydala se na cestu domů, abych zavčas vyšlapala nahoru, odložila kolo, nastrojila se a vyrazila na Ostrov. Doma jsem stihla konec dechberoucí čtyřhry Davis Cupu, se šťastným koncem pro duo Tomáš-Radek.
Na Ostrově už byli Andiovic a Majda a Pejzi a Vladan a oddíl, Al Yaman byl nudný jako vždycky, ale kamarádi nudní nejsou, tím spíš, když nudní nejsou ani Bengas, kteří rozproudili diváky jak svými písněmi, tak převzatými Gipsy Kings. Všichni se dobře bavili, pili pivo a víno, podepisovali papíry, které jim podstrčil AutoMat a slavili patnáct let Člověka v tísni.
Večírek pokračoval ve Mlejně, místo dvanáctky víno ze džbánku, doma ve dvě nebo ve tři nebo v kolik, zima a ráno, ráno jako kdybych předchozí večer něco pila, nebo co.
V květinářství mají do čtyř, a tak jsem tam vyvezla babičku, aby se potěšila. Jo, a ty lívance byly výborný.
No a večer završil Radek svoje účinkování vítězným míčem, zhroutil se na zem jako skolený jelen, všichni na něj naskákali, radovali se, až jsem z toho začala slzet, úplně stejný slzy to byly, jako když se krájí cibule, takže vopravdový, že on ten sport je někdy tak krásnej!