vyprodal Akropoli. Tak natřískanej klub jsem teda opravdu dlouho neviděla. Polovic Francouzů s šálkama kolem holejch krků, polovic Čechů – fanoušků. Já jsem tam tentokrát za Fanynu nebyla. Stala jsem se obětí reklamy na R1, podlehla jsem bossám Love Will Tear Us Apart v domnění, že by to nemuselo bejt špatný, taková šišlavá Nová Vlna. Nebylo, ale ani na živo to neznělo líp než ukázky z rádia. I když… Cestou domů jsem na ten koncert skoro zapomněla, což nikdy neni dobrý znamení, ale uznávam, že Firs of the Gang to Die v ipodu je silná konkurence. Jenže teď se mi to nějak vrací, zpěvačka ve zlatejch šatech s mikrofonem jako zmrzlinou, co neumí do pěti napočítat, ale taky umí pěkně švihnout kamenem do okna. Černošskej kytarista a zpěvák, frontman, jak se patří, duše večera, rytmus, atmosféra, no ono to tak blbý nebylo, jen kdyby se člověk mohl hejbat.
Ani tenis nebyl blbej. Hejbali jsme se dost, až jsme se z toho druhej den nemohli pohnout. Nová sestava s Kotoušem a Majdou a Petrem byla fajn, obzvlášť na konci, kdy jsme pod Petrovým vedením švihali údery jako malina. Na Klamovce v parku jako na podzim za první republiky.
Vše jako první podvečer v lázních, papadapam.
Další pochybnosti o umění. V minulým Reflexu Irena Jůzová, 42. Že prý tu systém nepodporuje monumentální tvorbu. Že prý praktický doktor pracuje od rána do večera a je za to adekvátně ohodnocen, neboť zapadá do systému. Ona do něj nezapadá. No a co? Měla by dostávat na svou tvorbu peníze předem? Copak doktor je dostane? Měl by si její věci někdo povinně kupovat? Upozorňovat na ně hromadně? Měnit vkus? Zajímat se za každou cenu? Tomu se ale přeci nedá přikázat, nebo dá? To mě vždycky tak zarazí.
Zarazil mě i pan Bass. Nezdálo se mi, že by byl ve svý kůži. Ve Mlejně se rozpovídal, před tím trochu starost, co se děje. The Simpsons ve filmu se nám ale líbili oběma. Baví mě ten akcent na americkou přepíčenost (fuj, to je ale slovo), slovní hříčky a absurdní humor akcentující povahy jednotlivejch postav.
Venku padal sníh a byla zima
My srkali jsme spolu z hrnku čaj
Byli jsme rádi, že už jsme v teple doma
Když jsem rozmrz, skoro už jsem spal
Hmmmm, je nutné se někdy zas jít podívat, jak se daří Jakubovi a jeho chlapcům, udělat si večírek a pak o tom dlouho přemýšlet, jaký že to vlastně bylo. Jako vždy, ostatně, když se jde z Jakuba.
Nová PJ Harvey prozkoumává výšiny, okres Jemnost a Křehkost a Piáno. Skoro mi dnes rozpůlila hlavu. Poslouchám teď její starý desky a doceňuju všechny ty hloubky, drsnost s jemnými slunečními paprsky, který mi dřív přišly jakou soundrack k sebevraždě. Nikoliv však po White Chalk. Ale vždyť já vím, že chtěla zkusit něco úplně jinýho.
Tak snad se k těm kořenům vrátí příště.
Béék tu du rúúúts-pííís ent lááv ent junytýýý.