je jako říjnová revoluce. Vlastně néé. Říjnový Monako je jako červencová Praha, ale s mořem. Koupat se v říjnu v Monaku? Žádný problém. Tak jsem se koupala. Písek v botách. Uličky malejch čtvrtí jako z pohádky O Francouzskoitalským zašpiněným venkovu, se spoustou kytek, dřevěnejch žaluzií a nekonečnejma schodištěma, z nichž je slyšet zvuk příborů pátečního oběda. Mi piace questo. Fakt super. Konečně i ten kongres byl zajímavej, jak je něco o rakovině, tak to polykám i s navijákem a chlebíčkama.
Nahoře v Monte Carlu, tam co je knížecí palác, stál nějakej pán a rozdávak zadarmo poukazy na angínu. Normálně suvenýr z Monaka, někdo si kupuje trika I Love Monte Carlo, někdo si vezme zadáčo poukaz na angínu. Fronta tam nebyla skoro žádná, tak jsem si jedem vzala, a než jsme doletěli domů, už jsem jí měla. Uvidíme, co na to odpoledne pan doktor.
V letadle s náma letěl tak tlustej pán, že mu museli vytřídit dvě sedačky. Přesazovali kvůli tomu pasažéry a moc hezký to teda nebylo.
V sootu dopoledne jsem ještě se sedmatřicítkou a půlkou, Priessnitzem kolem krku, s paralenama uvnitř a s termoskou s čajem v tašce vyrazila na DAMU na zkoušku Tita, cestou domů pak na Hradčanský pro zeleninu a suroviny na nedělní večírek, ale to jsem neměla dělat, protože angínu, tu teda nikdo a nic neošálí, na ni teda žádný tvarohy ani sušenky neplatěj. Nezbývalo než všechno zrušit, nejet na vejlet na Bezděz, nejít na výstavu, znova na designblok, kvůli kterýmu nosím celej týden ten pitomej pásek kolem zápěstí, nejít na rozlučku s Edou, nedělat bramboráky a bejt teda holt nemocná.
Když je člověk nemocnej, má najedou dost času na všechny ty seriály v televizi a na knížky a na povídání a tak, jenomže na to nějak nemá chuť, porád by jen spal. Hledá pozici, ve který se odpočívá nejlíp, všechno ho bolí, je takovej celej otrávenej, ani muzika ho nebaví, no prostě se mu to tak nějak celý nehodí do tempa.
A když je zdravej, tak si někdy řiká, kéž bych moh´ zůstat den dva doma a jen odpočívat, nojo, člověk neni v tomhle směru nikdy úplně spokojenej.
"That´s like anything else", řekl by ten taxikář z Allenova Cokoliv.
Dyk sem to řikala, penicilin jedna tobolka po osmi hodinách.
Kdy jsem měla antibiotika naposledy? Tenhdá na horách v Novým Městě na Moravě s dětma v roce 2001 asi.