jsem dnes dostala poprvé v životě. Velkou kupu stravenek za únor i za březen. nejvíc ze všech. Vůbec nevím, jak s tím naložím, ale jsem nadšená. Stravenky jsem si vždycky přála. Je to historickej okamžik.
Před chvílí odsud odešli Návštěvníci. Večírek na počet Neznova odjezdu za studijním záměrem do floutkovského Leedsu se nesl ve znamení dynamiky. O půlnoci jsme šli s Vorvaněm k pumpě pro další vína, abychom si mohli dál pouštět Živé kvety a Vertigo a další vypravěče a cítit beze slov i s nimi, že rozchod/rozvod/nevěra neni to nejlepší, co se člověku může stát. Jéžo, Vlaštovko, Nezno, Vorví, Jáso, díky, že jste přišli, diíky za ten večer, i když se rozbila sklenička po babičce, i když si z toho asi nikdo nebude moc pamatovat, byl to skvělej večírek, byl to memento večírek.
Zítra ve Vagonu poběží večer česko-slovenského přátelství, plný bratislavský hrad = Źivé kvety zazpívají Praze o tom, jaký to je, když se věří. Hrozně se těším. Těším se, že uvidím Juru a Davida a ostatní, že se na chvíli zase ponořím do světa prapodivnejch a polouvěřitelnejch pravd bratislavských podivínů-nadšenců-pravdařů-sympaťáků-muzikantů, kterejm to čím dál víc všechno žeru.
V úterý připlula Archa a s ní trio Klusák Stuchlý Veselý. Report o tom, co se loňský rok přihodilo v muzice. Archa plná, z toho jsem měla radost, průměrná cena vstupenky 49,05 Kč. Není to moc, ale kdo by v době mp3 za pár kaček platil víc? Asi jen my s Adamem a pár dalších nadšenců. S Adámkem to bylo milý setkání, jako vždy. Virtuálně jsme si odškrtávali ze žlutého It´s Up to You programu jako v Karlovejch Varech na festivalu a místy se nám to líbilo dost, poměrně. Adam byl z nás dvou ten advanced, znal víc kusů. Mě zase překvapilo, že se mi líbilo sekání bičem a skákání ve střepech od Pan Sonic a Dälek z nabídky pana Stuchlého. To je ten rytmus srdce, vysvětlovala mi Kristýna o přestávce, a měla asi pravdu. I proto se mi asi líbí třeba kusy Rage Agains the Machine. Je to rytmus srdce, obalenej do dalších těstíček a posunutej o kus dál do pekla. Robert Wyatt – Just As You Are mě zaujala rozporem mezi love melodií a nelove napjatou harmonií, doprovodem. Letošní lehoučký leitmotiv – historicismus. Někdy (většinou) ano, někdy ne. Byl to zajímavej večer, to určitě jo. Jen ale vlastně nevím, proč jsme slyšeli zrovna ty písničky, který jsme slyšeli. Subjektivita podložená hledáním (což se ale velmi cení – motto: vzniká tolik hudby, že ji dnes nikdo komplet nestačí sledovat, je určitě pravdivý), firemníma deskama, nebo dlouhodovým zájmem? Cokoliv z toho je v týhle věci dobrý, jen by to příště chtělo nějak víc, lépě, jasněji uvést. Z jaký pozice se na tu hudbu dívám?
Na Karláku onkoložka mamince řekla: abychom s tím pohli, zkusíme ten novej lék. Máma bude členkou skupiny, která dostává novou biologicku léčbu, ještě neoznačenou, ve studijním stádiu. Mám pocit, že není co ztratit, půjdeme tedy do toho. Prý to má na Karláku zatím docela dobrý výsledky. Už jsem slyšela i odjinud, že bychom byli blbí, kdybychom to nezkusili. Tak zkusíme a uvidíme. A budeme doufat. Jak jinak?
Z kreslení ve čtvrtek malá šestka, stále si držím pěknou pozici na chvostu. Ale pořád mě to baví. Oko z minulýho tejdne se mi hrozně moc nepovedlo, zkusim ho znova. Nový úkol: jednoduchý linkou vedený zátiší. Tak zkusím a uvidím.
That´s like anything else.
Ptáci všem vesele zpívaj,
i když je ještě pořád úředně zima.