Stoleček, krabičky, pánvička

Když jsem dnes večer parkovala před Ikeou, říkala jsem si nahlas: jedeš si pro stoleček a zapékací mísu, šupšup, nandáš to do vozejčku a už jsi doma. A jak to samozřejmě dopadlo? Domů jsem kromě stolku a zapékací mísy (dárek pro Roberta a Evu ke svatbě) přivezla spoustu napínáků na boty, chňapky, kartáče, krabice a krabičky, košík, novou velkouz pánev, tři nože a voňavý malý svíčky akorát do stojánku (zelený!). Achjo.
Teď si montuju ten stolek a mám radost, jak mi to jde od ruky. Hraje mi tu k tomu Kid Loco, hudba tak akorát lazy.
Cestou na Zličín jsem se nestačila divit, jak to všechno pánubohu kvete pod rukama. Ve Střešovicích se střídá nádherná bohatá bílá a žlutá barva, stromy – hanácký saláty už maj taky nakročeno. Těším se na ty nejsytější dny z roku.

V sobotu jsme na Prádle oslavili pět let. Bylo plno, dokonce říkali, že na sedačky je vyprodáno, jenomže sedačky jsme nechali z většiny oddělat, a tak se ještě vešli další. Nainstalovali jsme Tomášovy plakáty, promítli videa, zahráli finskou písničku, představili kvarteto a slvělýho basáka Josku a bubeníka Cyrila. Zahráli jsme What´s Up – Doubravánek všichni na kytary, tak nějak dojemný to celý bylo, většina holek klečela na kolenou a vypadalo to, jako kdyby hrály u hrobu padlejch válečnejch hrdinů, a najedou bylo všechno pryč, aniž bych si to zvlášť užila. I publikum, z velký části pro mě vlastně úplně cizí, tak nějak folkově sedělo, prej ho to bavilo, ale zdálo se mi, že nic z toho se na podium nedoneslo. Trochu jsem si přála, aby tenhle večer pršelo, a ono jen tak ukáplo, jen tak trochu.
Po koncertě jsme seděli s Nohou a s Pejzi a to bylo fajn, nocí jsme šli na Malostranskou, od fontány príjemně válo chladom.