Ve středu ráno přišel pan Dobeš a namontoval mi set-top-box a zapojil DVD a přinesl vyčištěnou věžičku. Mezihra: Jako dneska si pamatuju, že jsme ji s tátou koupily ve třeťáku na gymplu v takovým obchodě na Bořislavce. Zrovna ten den, co jsem vyfásla druhou pětku z fyziky,což mi přišlo hrozně nekompatibilní s takovým pěkným dárkem. To pololetí se mi ale podařil drtivý finiš, tři jedničky v řadě (halogenový světla, televizní obrazovka a stacionární družice) a nakonec dvojka na vysvědčení. Tak ta věžička je už stará jedenáct let a pořád je hezká a pořád funguje, vůbec se nenaklání, zkrátka, je prima. Jen občas se jí laser zanese prachem, a to ji pak musím nechat za pár stovek pořádně propucovat.
Večer měl táta vernišáž v Hollaru. Dorazila jsem za ním v šest, byl k smrti utahanej, ale, myslím, docela spokojenej. Ta výstava je skvělá, taky že jsem mu to napsala do knihy. Jsem na něj pyšná.
Ve čtvrtek ráno jsem seděla v Potrefený huse v Resslovce a poslouchala zajímavosti o potravinových doplňcích.
Odpoledne na kreslení to bylo fajn, šustění papírů a myšlenky kdekoliv. I přesto, že mi stále nejde obličej (teď jako úkol trénujeme oko a ústa), jsem dostala sedmičku. Motivace musí být, říkám si. Během výroby trupu volala Majda, že by šla na pivo, a tak jsme se stavily na dvě/edno a půl s hermelínem v Indigu. Indigo pěstuje nejlepší hermelín v Praze, s Týnskou v patách. Anebo si podle formy vymění místa na stupních vítězů. Šly jsme pěšky na Malostranskou na dvacku, poprvé v životě jsem se podívala za Four Seasons, kde vydláždili hrozně pěknou stezku podél Vltavy. Být cizincem, strávím čas v Praze na té stezce a dívám se a dívám.
V pátek ráno měli Eva a Robert (nyní Malečtí) svatbu. V Chodovské tvrzi jsem byla prvně v životě a jela jsem tam přesně hodinu a pět minut. Z toho vyplývá, že kdyby se ženili třeba v Pivnici v Plzni, jsem tam rychleji. Autobus ze Želivského měl zpoždění, stál v koloně za Slávií, a obřad začal o chvíli dřív. A tak jsme s Ondřejem, který na mě čekal na zastávce, vpadli do místnosti zrovna ve chvíli, kdy poslední přátelé přáli hodně štěstí. Mrzel mě to celý odpoledne.
Zákaz házení rýže – památka.
V sobotu ráno jsem jela vyměnit zimní pneumatiky za letní, to j evždycky nošení ze sklepa. Servismani jsou šikovný, baví mě dívat se na ně, jak přesně vědí, kam sáhnout, co zmáčknout. Potom jsem v rámci rovnováhy jela do servisu s bicyklem. Je připravený na cesty na Smíchov.
Večer Karel Šiktanc 80 a Laco Deczi 70 ve Švanďáku. Šiktancova úsporná divadelní hra Cesta za králem byla poměrně pěkně přednesená, s nádhernejma zábleskama. To – ano. Deczi hraje pořád jako zamlada, všechno je to ale hodně podobný. Navíc jazz se mi zdá jako hodně abstraktní hudba, kteru bych příště nedoprovázela promítáním. Po dlouhý době setkání s Jirkou a Adámkem. Po dlouhý době, ale milý a blízký jako vždycky.
V noci svatební večírek ve Žluté pumpě. Honza odešel dřív, takže smrdutý romadůr – narozeninový dárek, protože ho má Honza rád, jsem musela nechat v tamní lednici. To vám byl ale puch, v šatně, v tramvaji, všude.
Červené víno, které jsem začala pít už ve Švanďáku, jsem si, a klidně to přiznám, objednala proto, že mi ladilo k náramku a náhrdelníku. Jako další doplněk. Dlouho jsem červený nepila, a tak jsem si ho dala i v Pumpě. Muselo ho být dost, taxikář nás s Ondřejem vyhodil na točně někdy v půl čtvrtý? Cestou jsme vedli diskusi na téma Ondřej alibista (máš pravdu, ale dokaž to!). Pan taxikář byl skvělej, aktivně se účastnil debaty, kladl doplňující otázky a myslím, že mi nevím proč trochu nadržoval.
"Vy jedete pro benzín, žejo?" ptal se ho Ondřej, když na mou žádost zastavil u Essa, abychom mohli vystoupit.
V neděli ráno mi hlava praskala ve švech. Dlouho se mi nestalo, abych nebyla schopná ani odejít na výstavu. A tak jsem jen tupě koukala na televizi, fandila chudákovi Berdychovi – a v půl páté s bráškou odvezla na Holešovice kolo. Modrá metalíza, Velamoz Super de luxe, pohodlné sedlo, dynamo, stojan, nosič, rok výroby cca 1979? Přes aukro ho koupila paní z Teplic, co jí "banda cigánska kolo ukradla, když šla pro mlíko". Ať jí slouží.
Je čas sakur a dalších květů. Sytá barva se dere na povrch, málo co odolá. Evropská je takhle v dubnu moc hezká. Barevný paneláky, v posledních letech pěkně teplýma barvama omítnutý, dělají s jarní náladou dobrý tým. Je to radost. Je to radost, která zmizí, než se párkrát vyspíš. Na jaře mizí barvy daleko rychleji.