Včera měl Doubravánek koncert s pořadových číslem 65, uzavírka sezony v Kaštanu.
Při rozezpívání bych nevsadila ani padesátník, že bude tak skvělej.
Byl.
Známí milí blízcí říkali, že se bavili s námi. Ale ten večer jsme se myslím bavili hlavně my. Dobře to jiskřilo, vznášela se nad náma taková zvláštní síla a souznění, já na tyhle skupinový věci nevěřim, ale ruku do ohně bych dala, že to tam bylo. Smích nerozhodil zpěv, zvuk byl skvělej a nakonec vlastně nechyběla ani flétna a housle, jakkoliv do těch písniček patřej. Hlasy a radost si poradily samy.
Večírek pokarčoval oslavou Markovejch třicátin. Domů jsem se dostala až v půl třetí, ale po vší tý energii bych se bejvala klouzala třeba až do rána. It had better be last night.
šťopko, bylo to tam. A bylo to fajn a trochu překvapivy.
Madlo, dík, to je vždycky dobrý znamení, když ten stejnej výsledek vyjde více spolužákům!