Přijela z hor. Nechce se jí. Je utahaná, ale možná, že by si dala ještě noc ve stanu. Odvykla blogování. Prohrála v kartách a Odvykla blogování by spolu mohly jet turné. Ale nechce se jim.
Tak tedy.
Účastníci Jása, Jožka, Kořen, Bábí, Šťopka, Nezna, Vlaštovka a jejich pes Funí. Moc hodnej pes.
Rychlík Šírava byl rychlý, čistý a bezpečný. Jel dvanáct hodin a o nic dýl.
V Humenném hrozně pršelo. Šedý nebe, hnědá voda, barevná nálada. Při nástupu do hor jsme zmokli na kost. Přes jépéčka, přes ponča, teklo i do bot za tisíce. Provazy deště a tma.
"Přestane pršet mezi desátou a jedenáctou večer, vydržte," píše David aka meteorolog. Přestalo v půl jedenáctý. Pak už bylo jenom vedro.
Vihorlat pěknej, zalesněnej. Poloniny nejkrásnější. Rozlehlý louky (z lesů to vonííí).
Vesnice s šumperákama, starejma kostelíkama a babičkama, co metelej do obchodu pro objednanej chleba. Oblečeny do tepláků, kytkovaný zástěry a zabalený do šátku. Obličej plnej vrstevnic, kolik jim asi je?
Stoupáme na Slovensku, svačíme v Polsku, čůráme na Ukrajině. Trojmezí = Kremeniec. Shengen neshengen.
Bieszczady hezký jako Poloniny. Velká Rawka a zevlení čtyři hodiny, vítr, spálený nohy. Kopec smrti se dá zvládnout hravě s ipodem v uších.
Rozpadlý pohory na provázkách. Botana Provascu.
Dobrý ohně a chutný pokrmy. Nezdá se to? Ale byly, fakt.
Do toho přišel den svatý Šťopky, spousta milejch esemesek. Díky za ně, moc moc.
Odpočinek, jinej život.
Dobrý.
Za týden ráno v Humenném zase prší. Deja vu. Rozkopaný opilec na peronu, voláme nechte toho, nechce toho. Policie je otylá a líná. Nechce se jí.
Další fotky z puťáku jsou tady.
Ani na R.E.M. se mi nechtělo. Dvanáct hodin v Šíravě, budím se s každou Žilinou a Vsetínem. V sedm ráno čekáme na Dejvický na tramvaj a ranní opar už je spíš podzimní. Celý den nespim, večer s Markem do Edenu.
Tyjo, dobrý, jako minule i jindy.
Stipe je sexy (a ne že neni), oblek a košile mu maximálně slušej. Stipova hlasová smyčka se stahuje nad stadionem. Oblizuje mi nejdřív konečky prstů, za chvíli jde rovnou do ledvin. Po setmění nahodil řetěz, vyrovnal nejistotu v hlase a spolu s ostatníma chytrejma klukama spustil show. Punkovou a lišáckou zároveň. Let Me In, který se na desce Monster táhne jako elektrickej med, tu zahráli kolem ohně jako by pro sebe, akusticky. Don´t Go Back to Rockville, nikdy mě nenapadlo, že tuhle skvělou prastarou písničku dají, zpíval místo Stipa Mills. Na hlavě kovbojskej klobouk, hlas, jako kdyby mu někdo stál na noze. Tleskejte, nabádal Stipe. A tak jsme tleskali, coby ne. Příště si koupím lístek do první řady, abych si s ním mohla plácnout. Jsem přeci fanynka.