Středoproudý víkend.
Nene, silnoproudý.
Nene, silnej odliv.
Hm, to spíš.
Únava, spěch, rozhánění mraků, pokus o soustředění se.
Takže. Viděli jsme ten film, Mamma Mia. Dobrovolně bych na něj nešla, ale v rámci rozhánění mraků nad třetím patrem jsme vyjeli autem do Tesca. Film barevnej, hodně barevnej, rozjuchanej, estetickej. Písničky jsou dobrý, zábavně přezpívaný, jen škoda, že autoři někde neubrali na délce. U Winner Takes It All bych se aspoň nemusela červenat a dělat si podbradek, ještě že je v sále tma. Jinak ale dobrý a vtipný obrazy, dobrej překlad. Škatulka Sex ve městě a Ďáběl nosí Pradu, = BZJS (barevnej zábavnej jinej svět).
Cvičila jsem power jógu, abych o ní mohla něco napsat. Je to dřina, i když se to nezdá (cvičení, nikoliv psaní).
Šla jsem procházkou na Hrad na Biedermeier. Nečekaně dobře udělaná výstava. Historickej kontext všechno velmi dobře vysvětluje, konečně si pamatuju, kdy žil Antonín Mánes a všechny ty rodinný vztahy. Architektonicky výborně řešený, maximálně obohacující. Na Dejvický pak sraz s Pejzi, venkovní kavárna s vínem a čajem a cheescakem a zkaženejma olivama. Líná huba…., a tak jsem se ozvala. Proč taky ne, když byly zkažený. Plánujeme Ostravu a výlet do Beskyd, snad by to v září mohlo vyjít.
Do toho píchám obrovský puchýře a nohu obvazuju obvazem, odvážím k doktorovi na převaz prst popíchanej rezavejma nůžkama, vařím rýži basmati s jablkem a hořkou čokoládou, kupuju suchý krekry a zase se bojím.
Ztráty s holkama, se kterejma jsem hrála basket. Deset let jsem je takhle dohromady neviděla. Trošku jsem se bála. Poznám je všechny? Budem si mít ještě o čem povídat? Nakonec to tak trošku bylo. Jana přinesla starý deníky a materiály z tréninků, takže nad tím jsme se jako babičky nad fotkama z devítiletky smály. Pak A co děláš ty? aha. A ty? Aha, to je dobrý. Hraješ ještě? Ne. A vy?My jo. Aha. Společný leta chybí, takže si nakonec nejdýl povídám se Zuzkou, kterou jsem na Aritmě zažila jen krátce, ale teď nedávno jsme se potkaly na jedný oslavě narozenin. Některý holky hrozně ztloustly (Martinu jsem nepoznala), Karolína čeká dítě a zhubla. Skoro žádná nešla nakonec na vejšku. Všechny mají džíny, sportovní boty a ty, co nečekaj děti, kouřej. Pointa? Žádná. Zvláštní setkání, i když nemůžu říct, že nebylo plus minus milý. V osmnáctce jsem potom potkala Tita, měl žlutou mikunu a svítil. Brzy budou mít děťátko, a tak si na inzerát našli byt kousek ode mě, vzadu ve Vokovicích u basketový Aritmy. Sobotní kruh se uzavřel.
Na Gutter Twins jsme šli s Davidem, protože jinak by s ním Juraj dva dny nemluvil, nebo jak to bylo. Akropole nacpaná klukama (a trochu holkama), co vědí. My jsmě věděli jen stopově. Tak, jak jsme stačili naposlouchat Saturnalii. Smíšený zboží, smíšený pocity. Lanegan nám přišel jako statista. David si myslí, že si ho takhle najímaj i další kapely. Postaví ho jako zmrzlinu pro vosy na pódium za mikrofon, a když přijde čas, píchnou ho tyčkou: Marku, probuď se a zabasuj.
No já nevim, no. Asi tak napůj až na třetinu.