Napsala kus toho, na co myslí, a ono to tady odtud zmizelo.
Znamení?
Asi ne.
Myslí na to, že má strašně moc práce, o který samozřejmě neví, jak moc má cenu. Jak dlouho to takhle vydží, to taky neví.
Myslí na to, že předevčírem to byly tři měsíce, kdy maminčiný duši otevřeli okno. Myslí na to, jak do nemocničního pokoje padala tma, ale dělníci naproti ještě pracovali, vrtali, svářeli. Zatímco tady v pokoji jeden život vyhasínal, naproti se igelity měnily v plastová okna a šedivá barva v pestré odstíny. Jeden život končil, druhý se rodil. Symbolika, symbolika tak hrozně moc blízko. Celou dobu.
Myslí na ten zvláštní stav, který zase jednou nechala někde na cestě ze Ztrát do Dejvic, možná to bylo na neskutečně tichým Malostranským náměstí, možná na schodech, možná na Hradčanském náměstí. Ztracená, říkal jí, a ani nevěděl, jak má hrozně moc pravdu. Už nebrečí jako dřív, už nevyčítá. Co by měla. Jsme teď mimoběžky, jejichž konce jsou si blíž a blíž, tahle desetiletá cesta opisuje kruh a vrací se zpátky, ale z druhé strany. Ať vás to nesemele, píše Eva, a tohle její varování je samozřejmě správný. Dávno semlelo, teď už jsme spustili autopilota.
Myslí na maličký volno. Udělala si maličký volno a odjela do Dublinu. Na víkend, s kamarádkou Ilonou. Hrozně moc chodily, byly u moře, taky hodně fotily. Temple bar jako Stodolní, klidný město, divoká ulice. Výlet se jim líbil.
Myslí na legato. Na zkoušku přišla utahaná, polospící, s hlavou na zámeských schodech. Zkuste to legato, radí Marek, spíš než je-de-sedlááák zpívejte jedesedlák. Zkusila to a znělo to hezky. Moc hezky. Líp než před tím. Chvíli teď bude všechno zpívat legato. Kdyby měla kavárnu, pojmenuje ji Cafe Legato. Nikoliv Like No Other. To si nechá, až bude mít bar. Nebude, ale co na tom. Třeba bude.
Myslí na to, jak auta stojí, vlaky jedou, život běží.
Viděla pár výstav, zase se nedostala do kina, do Střešovic jela na kole s prázdným baťůžkem a zpátky si vezla velké domáci šaty, dva malé rumy (co s nimi? za rok do cukroví?) a jeden hezký květináček.
Míjí dny s prsty přibitými na klávesnici, s křivými zády, cédéčky na stole a nedohlédne za zatáčku.