Dneska jsem běhala na Prince. Little red corvette/baby you’re much too fast
Ale ani ne.
Už se stmívalo, v Šárce osaměle pes a jeho pán. Na skále silueta cyklisty, kdyby se spustil ze srázu, ani bych nemohla zavolat záchranku, protože mobil si na běhání neberu. Krásnej západ slunce, protahovala jsem se a vzpomínala na Ukrajinu a na Runu a taky na Estonsko, jak jsme byli s Vojtou v Tallinu, seděli jsme na zídce a pili víno, to byly dva nejhezčí západy slunce, co jsem kdy v životě viděla. V Šárce je ticho, vlaho, jde tam opar a voní les a louka, stejně jako večer nebo brzo ráno na táboře. Mám to ráda. Vracím se k běhání, dělá mi to nezvykle dobře. V neděli jsem si do kapes od běhacích tepláků nastrkala svíčku, sirky, dvě stovky a nožík a běžela jsem tradiční okruh s odbočkou na hřbitov. Mámě by v neděli bylo 61, kytky jako vždycky, povídání, slzy, pokaždý tam přijdu s tím, že si budem jenom povídat a žýdný brečení, pokaždý odejdu se slzama, je to asi normální. Běžela jsem zpátky po Evropský a vzpomínala, jak už loni o dušičkách na tom bylo máme špatně a nemohli jsme jít společně na hřbitov, tak jsem tam vyrazila sama, šla jsem ty tři zastávky pěšky, byla tma a lezavo a smog a celou cestu jsem probrečela, protože jsme věděla, že příští rok tam půjdu zase sama, ale už za mámou.
Moc by se jí líbila výstava Karla Teigeho – typografa U Prstenu. Je to skvěle udělaná a objemná výstava, přitom se člověk ani chvíli nenudí. Teige byl neskutečně produktivní, umřel v necelejch 51 letech, z toho několik let nesměl dělat, a tolik toho po něm zůstalo. Staromákem procházel průvod k výstavě o Golemovi (taky tam půjdu), tady ale příliš mnoho historického tance = jednotek nudy.
Podzim bývá tradičně velmi dobrý, co se výstav týče, chystá se Čapek na Hradě, bude dobrý Rudolfinum, Uměleckoprůmyslový muzeum… Těším se, těším, začíná mi sezóna.
Uvidíme, jak mi zítra dopadne sezóna v Mělníce, nějak se sama sobě nezdám, tak se na to bude muset podívat paní doktorka Péťa, trošku se bojím, co na to řekne.
Za chvíli přijde čas na Piráty na vlnách, dostala jsem je od Martina vypálený na dvd, já se na dvd moc nekoukám, radši si čtu nebo tak, ale to je chyba, protože když ten přehrávač doma mám, a navíc mám krásnou novou televizi(! – dostala jsem na ni slevu, protože už neměli zabalenou, tak mi dali tu, na kterou tam koukaj prodavači a zákazníci). Takže šup se koukat na dvd!
Ale ještě před tím sešroubovat novou ikea poličku, škoda, že se na ní nic nedělá vrtačkou, začínám milovat práci s vrtačkou, báječně mi jde, asi s ní uzavřu registrované partnerství. Tuhle jsem v koupelně vrtala tři díry na všechny ty svoje náhrdelníky a kdesi cosi, co skoro nenosím, ale mám toho dva košíčky, neb hodně toho zbylo po mámě, která to taky nenosila, a krásně mi to šlo. Přišla jsem si jako horník ve druhým patře.
Střih.
Včera Blur, Tender, s Doubravánkem. Bude to legrační projekt na Kouli, schválně, pak se na to podívejte. A přihrávejte sóla, scratche, kytary, klávesy, cokoliv.
Střih.
Kings of Convenience 3. října, WILCO 17. listopadu v Eindhovenu. Letenky, lístky, těším se jak malá holka. Malá holka uvidí naživo Wilco a eště stráví pár dní s Honzou a Zuzkou a dětma, hezkej plán na nehezkej kus měsíce.
Střih.
Poslední dny posílám příliš mnoho mailů na jednu adresu, což mě baví, ale jako kdybych nevěděla, že to vede jen po tu dýlku, která dělí dvě schránky. Keep on making the same mistake, nepoučí se a nepoučí se a pak se diví, že život běží ve vedlejší dráze. "Klidní Wilco jako by mluvili o životní představě, kterou lze doplňovat průběžně." Přesně tak to cejtim, ale nikdy bych to takhle hezky nedokázala formulovat. "Pomocný" myšlenky, který do těch mailů neverbalizuju, se mi za pár minut vrací poskládaný přesně tak, jak jsem je měla v hlavě. Zdá se mi, že to snad ani neni možný, tolik náhod na třech patrech, ještě, že máme v kanclu třicet fatboyů do soutěže Evropy 2, mám na co padat, když se mi z toho točí hlava. Zase uvidíme.
Takže teď sešroubovat tu poličku.
Ji a abych nezapomněla, Klenot od Fixy je super. V tašce má jenom jedno pivo.