A hele, už je podzim. Věci kolem mě páděj hrozně rychle, nestačím otáčet a zakládat listy v diáři.
V kumpanii práce trávím příliš mnoho času. Dávám dýchání z úst do úst Kouli. Do toho dlouhatánské e-maily s přízemím. Pak se v pátek večer sebereme a jedeme na plánovanej večer ve vinným sklepě v Hustopečích. Pili jsme do tří do rána, tancovali a cesta do hotýlku jako soutěž v superobřím slalomuuu. Nechávám si dávat pusy od kolegy, který ale ani trochu není můj typ. Vtíravá vzpomínka na čarodějnice ve druháku na gymplu, asi tak jsem se potom cejtila. Jako malá holka, no. Celejch 250 kilometrů cestou zpátky jsme zabili diskutováním o tom, jak h r o z n o u máme marketingovou manažerku. Všechny to trápí, protože se s ní nedá pracovat. To ale není takovej ten klasickej nesoulad, jako že si s někým v práci nesednete, to je hell on earth. Vážně. Nekompetentní, dobře. Ale zlá? Jak může bejt někdo tak hrozně podlej a zlej, tomu nerozumím. Za půl roku jí z devíti lidí v oddělení odešlo pět, šestá končí v prosinci. Nevyhodí ji prý, dokud jí někdo nesrazí vaz. Nikomu se do toho nechce.
O víkendu jsem byla ve Stockholmu na Kings of Convenience. Nechám mluvit fotky, až je budu mít vytříděný. Ve Stockholmu to bylo bezva. Není to vzrušující město, působilo na mě podobně jako Kodaň, ale žít se tam musí skvěle. Kola, ohleduplný řidiči, příjemná atmoška. Když jsme s kamarádkou Klárou, která teď ve S. bydlí, čekaly, až na póidum vylezou KoC, běželo mi hlavou, jestli si třeba na sebe omylem nevyklopili kečup a teď to v šatně neperou. Nebo jestli se jim neutrhl knoflík a oni ho nepřišívaj. Co když třeba nemůžou najít prozor na brejle a Erland teď neuvidí na mikrofon? Ale nic takovýho, kluci přišli úplně fit a čistí a odehráli skvělej, lišáckej koncert. (Manuál pro začátečníky tady). Jako hosty tam měli dvoje smyčce, co s nima hrajou na desce.
Ten klip je skvělej a v čase 1:32 je v tý písničce pár tónů jen tak drnkání na struny houslí, to se mi hrozně líbí. A pak to tumdumdumdum od basy před refrénem, tak to taky.
http://www.youtube.com/watch?v=df2K91QSqJE
Skok. Cestou ze sklípku mě Mirek hodil do Holešovic, vyrazila jsem na letošní Designblok. Takovejch lidí! Je dobrý, že se na design stojí fronty? Asi že jo. Podle mě tam bylo nejvíc lidí, co jsem kdy na Designbloku viděla. Tak je to asi, nebo určitě, daný prostorama, který jsou rok od roku větší. Před hlavním "stanem" měli opravdický stan klucí Sopotí s CityBikama, krásný, červený kolo! Zejtra si vezmu červený punčocháče s červeným svetrem. Jooo, ze Stockholmu jsem si přivezla bezva dvoje nový barevný punčocháče, jedny fialový s černým vzorem, takovým trošku rokokovým, ale ne zas moc. A ty druhý jsou černý a mají takový jemný vyšitý kytičky, fakt moc hezký. Trošku se to Designbloku týká. Tohle se toho taky týká: Silver Rocket mají na svým webu v záhlaví napsáno Největší péra! Nejkrásnější báby! Nejchytřejší kecy! (a celkem fajn muzika). Když jsem procházela mezi těmi chumly lidí a prezentací zajímavejch artefaktů, říkala jsem si, že Designblok – tedy lidi tam a ty věci – je vlastně dost podobnej. Nejhezčí boty! Nejbarevnější punčocháče! Nejoriginálnější tričko! (a celkem fajn výstava). Bylo to vážně zajímavý. Narazila jsem tam na jeden stánek. Schválně se podívejte sem. No a tady od těch toomangraphicdesign jsem hned koupila mýmu šéfovi k narozeninám skvělý triko. Je šedivý a má na sobě nápis ctrl+alt+del instead of too many words. Abyste rozuměli, můj šéf je vedoucí digitálního oddělení a je fajn, navíc u nás v práci je takovej (asi docela hezkej) zvyk, že se slaví narozeniny každýho člena oddělení, vybírá se mu dárek a tak, takže doufám, že se mu bude líbit. Protože je fakt fajn, to triko.
Too many words today. Too many words may kill you, takže už konec. Taky se mi chce po tom víně dost spát. Eště teď, když zavřu oči, tak se mi točí hlava. Uf.