Šťopka.
V uchu má kouzelnu gázu namočenou do léku proti zánětu zvukovodu a čeká, až si ji zítra večer bude moci vytáhnout.
Se soustředěním to ovšem nemá nic společného.
(Za to může ten podvečerní jasmínový čaj, no, konvička a dva hrnky.)
Písnička.
Nepsala jsem ještě, jak byli Wilco v Eindhovenu skvělí. Jak jako první zahráli Ashes of American Flags a jak ve mě cosi roztávalo. Že hráli dvě a půl hodiny, Jesus etc, Hate It Here, Impossible Germany, I am Trying to Break Your Heart, Hummingbird, Handshake Drugs, How To Find Lonelyness, Summer Teeth, I´ll Fight a spoustu dalších a nakonec Via Chicago, protože v Eindhovenu končili turné a jeli zpátky domů. Jak Tweedy skvěle zpíval a vypadal u toho trošku sexy a trošku jako morous Bárta. Jak jsem měla pocit, jako kdybych je znala sto let a jako kdyby ten večírek měl jet až do rána (a místo toho jsme s Honzou nasedli do auta a jeli domů do Bruselu).
A hele, další splněnej sen.