V tomhle vypjatým olympijským dni měním písmo i jeho velikost a přidávám jeden tip na celoživotního vítěze. Zdeněk Sýkora.
Galerie hlavního města Prahy mu v Městské knihovně uspořádala nádhernou retrospektivu k 90. narozeninám.
Ta výstava je čirá nádhera. Jasný barvy a jasný tvary jako výsledek kompromisu mezi rozumem a citem; někteří asi vědí, proč jsem se z těch několika místností nemohla hodinu vymotat.
"Bylo by záhodno smazat kontrastní hrany mezi subjektivním a objektivním tvoření, protože oba tyto procesy probíhají paralelně a nelze je oddělovat. Ačkoliv používám ve své práci systémy, je paradoxní, že jsou výsledkem mé intuice," napsal si v roce 2006 pod sadu obrazů. Četla jsem si ty řádky pořád dokola, přišlo mi to jako skvělá sebereflexe a zároveň jako geniální definice všeho toho, co v knihovně visí.
Sýkora je výjimečnej hned v několika směrech. Jednak neskutečnou pracovitostí, a pak taky kontinuitou a zvláštní vnitřní logikou všeho, co dělá. I přesto, že začínal jako důslednej realistickej krajinář, přechod k liniím a strukturám byl u něj naprosto přirozenej; čtete to vlastně v každém jeho obraze. S jistotou kombinuje barvy, který byste si ani nedovolili vymáčknout z tubiček, kreslí podle náročnejch, počítačově zpracovanejch vzorců (ostatně Z. S. byl prvním výtvarníkem, který v 60. letech začal k malování využívat výpočetní techniku), ale to, co dělá, nepůsobí ani trochu technicistně. Naopak, radostně a přirozeně.
Kdybych měla nějakou velkou kancelář a spoustu peněz k tomu, strašně moc bych chtěla mít nějaký jeho velký plátno na zdi.
(A protože rovnováha musí být, přiznávám, že v neděli jsem si přivezla spoustu "nepotřebnejch" věcí z Ikea, předevčírem jsem v Axe nezaběhla žádnej rekord a včera jsem se pěkně picla na Vojtově prima narozeninové oslavě v Koťátku.)
Jo, a ta slavná Sýkorova Linie č. 24, která obyčejně visí v Centre Pompidou v Paříži, je teď v Městské knihovně taky k vidění. Na tomhle obrázku (převzatý z webu Z. S.) úplně uprostřed, v galerii do 2. května 2010.
Multimediální report třeba tady.
taky se nám to moc líbilo. Byli jsme tam v neděli a bylo tam dost lidí. Je to hodně inspirativní
Anoano. Já tam byla v sobotu a taky tam bylo hafo lidí. Přemýšlím, že bych se tam stavila ještě jednou v pracovní den, ale nevím, zda to stihnu…