Po dvou letech zase rokfór. Domluvili jsme se (reklama s klíčky a nepitím za volantem) s Lukášem a Verunkou a Petrem a Neználkem a vyrazili společně v pátek a v sobotu. Poznatky? Tom Smith z Editors je neskutečně sexy. Nejvíc.
S Lukášem vedu dlouhé spory, nebo spíš spůrky ("o tomto vedu sporrr s docentem Jeřřřábkem. Tvrrrdím, že toto přřředstavuje jsoucno v jeho (zapomněla jsem jaké) podobě." – stará Arabela) o všech těch jeho kytarovejch kapelách, které znějí jedna jako druhá, ale tohle je výjimka. K Editors se prokousávám pomalu, ale jistě (nálada, atmosféra, jímavej hlas). Hodně betonu za mě vybourala informace, že nejoblíbenější Smithova deska je Murmur od R.E.M. Na prvním albu Editors je Stipův vliv hodně slyšet a najednou to do sebe všechno zapadá. Smith je vysokej a hubenej a teatrální chlápek, oblečenej do černý, je úspornej, ale zároveň expresivní a na pódiu (to) skvěle funguje. Je fascinující, silnej, výraznej.
Bezva byla i Morcheeba. Naživo jsem ji slyšela poprvé, škoda jen, že se k tomu koncertu nepodávalo moře a pláž. To the Beat Of the Drum, nechala Skye zpívat lidi. Bylo to hezké, lepší než na nové desce Blood Like Lemonade. Těším se na ni, jak jsem se před tím netěšila. Do práce. Skye si dala jointa, rozchichotala se a večírek začal, i když vlastně končil. Domů jsme dojeli ve třičtvrtě natři. A do půl pátý jsem si hrála se svým skvělým novým dellem. Takže se mi chce strašně spát (hej hej, já jsem volnej!)
Dell má mimo jiné režim hibernace.
Cestou z víkendové stavby tábora: Krouháme zelí. Normálně velká, průmyslově vyrobená cedule Krouháme zelí. Šipka doleva. Naproti cedule Želatinové bonbony pro každého. Tak jsem se ve vedlejší vesnici stavila na nízkotučnou černorybízovou zmrzlinu velkou. Chutnala jako plnotučná, mňam. Na táboře to bylo bezva. Když pominu, že děti, teda hlavně kluci, se chvílemi chovají jako – s prominutím – soubor kreténů, je skvělý, že na tábor odjelo 19 maníků.
Podle teorie Odmítáme vládu bez účasto žen (ovšem bez přidané hysterie) jsem se nacpala do týmu, který stavěl lávku, řezal v potoce spadlou olši, tahal ji nahoru proti proudu a večer si ještě střihnul výkop latríny. Ženy ve vládě by ale rozhodně měly hezčí nohy; na Kosáči je dlouhodobě asi největší koncentrace komárů a hovad v České republice. Vždycky, když se z tábora vrátím domů, mám pocit, že bych se na týden měla zavřít do karantény, aby si lidi v domě a v práci nemysleli, že si drogy píchám i do nohou. Nicméně na tábor se opět těším tento víkend, se Zubem žůbox u ohně, v imagináááární hospodě, velkej vůz, teplo, praskání větviček, týpko, johoho.
Pozor, podtunelováno. Nebo tak nějak. Tahle cedule-informace pro řidiče pod Pražským hradem mě pokaždý dostane. Navrhuju přidat k ceduli manuál, jak s takovou informací pracovat.
O tom focení, náhodách a taky o zklamání z Vltavy v nové sestavě tedy ne, teď ne, až jindy.
Sakra, neříkala mi tehdy maminka, že nemám pořád odpovídat písničkama?