V Černý Hoře to bylo samozřejmě krásný. Obrysy vidím pořád docela jasně, ale protože jsem si vedla o celé cestě až bláznivě podrobný zápisky v obrázkovým cestovním deníčku, nechce se mi o ní nic psát na stopku. Fotky k řízené představě o našem zájezdu jsou tady.
Snad jenom ty knížky.
V oddíle máme takovej – zvyk? No prostě když někam společně jedeme, dost často si taky něco společně čteme. Už v Praze jsme nabrali zpoždění, takže během čekačky koupil Jása v Luxoru knížku Vyvrhelové od Elfride Jelinek. Je to velmi nová věcnost, neemotivní výklad emotivní doby 50. let v Rakousku (jeden plán) a zároveň hloubkovej popis dospívání, hledání místa na světě a vztahů (druhý plán).
Ta knížka je hustá, ale zároveň samozřejmě skvěle napsaná (a na Elfride prý kupodivu hodně čtivá). My navíc máme Vlaštovku (ahoj, Vlaštovko!), která nám celý text fantasticky přednesla. Tak trochu jsem si myslela, že tuhle Elfride nestačíme dočíst. Nakonec se nám povedlo; někde mezi Keleti a Brnem. Jenomže to už jsem právě věděla, že Rainer brutálně zavraždil sestru, matku i otce, protože jsem se prostě podívala předem dozadu. (Hehe, předem dozadu, to by mohla bejt nějaká kapela nebo aspoň alternativní divadelní spolek nebo tak něco). Ale zpátky ke knížce. Prosím vás, to nedělejte. Nečtěte si předem, jak to dopadne. Tohle prostě dospělí čtenáři nedělaj.
Sama pro sebe jsem si pak na puťáku přečetla běhacího Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání, což je opravdu hlavně běhací kniha. Ale zároveň i kniha o věcech, který se dělají na dlouhou trať. Našla jsem tam i řadu návodů i praktických postřehů, i když Haruki Murakami je samo úplně jiná třída za jinou ligu.
V Brně se mi už nechtělo spát, a tak jsem si na zbytek cesty do Prahy půjčila ještě Bábího knížku Hadi a náušnice mladinký Japonky Hitomi Kanehara. Piercing ani tetování se mi moc nelíbí a o sadistickým sexu jsem nikdy před tím nic nečetla, celej text byl navíc vystavěnej a napsanej hodně teenagersky, jako by třeba na pokračování do Brava, ale nakonec jsem to zhltla za dvě hodiny a dobrý. Teď mám nachystaný obě Soukupový, Hakla, Lodge, Paasiliinu a už dlouho Pamuka. Jenom se teď po tý putovní smršti a před tím po Rothovi nemůžu zavrtat.
——
Včera jsme měli sraz s Lidovkama, povedený Zttáty to byly. Kolem půlnoci jsme se zvedli a Petr vedl kolo a šli jsme pěšky přes most a myší dírou nahoru až ke Krabovi, kterej už se dávno nejmenuje Krab. Před krabem jsme si ještě dali dvě piva, seděli jsme na zábradlíčku a semleli asi spoustu věcí. Pak jsme šli dál, až na Bořislavku, a ve 2:18 mi jela tramvaj. Když jsem přišla domů, sekla jsem se kartáčem na vlasy do čela a ráno to bylo náročný.
Ale teď už je zas všechno v pořádku, protože k večeři jsem si dala 6,6 km na Ladronce a špenát a brambory a volský oko doma, mňam, miluju špenát a oko.
#)Save the best for the last, nápis na triku pána, kterýho jsme potkali v Kotoru. Super nápis, none?