Bordel jako v tanku

Tak jsme včera odtahali nábytek. Jako nedali jsme ho na chodbu nebo do volnýho pokoje, protože nic takovýho tady neni. Dali jsme ho na balkon a do toho pokoje, kterej už je vymalovanej a vyparketovanej, takže teď je v něm bordel jako v tanku (he, kdo kdy viděl, jak to vypadá v tanku? Je tam bordel? To teda pochybuju, vojáci přece nemůžou mít bordel v tanku, jinak by asi přišli o frčku nebo o vycházku nebo o kůrku chleba; si to představuju jako ve válku. Ve válku říká babička místo ve válce, stejně jako ten páteř nebo bláznice místo blázinec. Hanácký libůstky).

No a uprostřed toho bordelu v tanku sedim já a píšu moudra a čekám, až pan parketář zbrousí a nalakuje parkety. Pracuje s těžkým strojem střední velikosti, na hlavě má sluchátka a když lakuje, nasadí si kyslíkovou masku, protože lak děsně smrdí; takovej intenzivně štiplavej a nekompromisní odér. Pán nesmrdí, což je docela rarita, protože pamatuju si jednoho montéra, kterej mi kdysi, to jsem eště bydlela s rodičema, montoval postel (postel jednohubka, dnes jsem na ní musela spát, protože postel válecí je rozebraná na balkoně), a ten smrděl, jako kdyby celej život nedělal nic jinýho, než se potil. Větrala jsem po něm asi půl hodiny. Tak teda jo. Už se těšim, až to bude hotový, až si zase všechno rozestavím zpátky a možná i trochu jinak, něco možná vyhodím, co třeba starý zápisky z FSV? Nebudou se ještě někdy hodit? Nebudou, to je jasný. V krabicích najdu nějaký starý pohledy a dopisy a věci a šňůry a kabely a nabíječky, o kterejch nebudu vědět, k čemu patři. Tak je zase zastrčím zpátky a pokrčím rameny, co když je ještě někdy budu potřebovat? Ale nebudu, to je jasný, včera jsem takhle vyhodila dvanáct rolí papíru, na kterejch je dvanáct vesměs nepovedenejch figur z kursů kreslení na VŠUP, kam jsem před třema lety chodila. Nechala jsem si nakonec jenom jednu, tu povedenou, pána zezadu, za kterýho jsem dostala devět bodů. Devět bodů ze dvanácti, neni to na VŠUPoměry moc, ale eště bych prošla. Protože s osmičkou už neprojdete.

Ať si každej o tomhle homopopu, jak jsem někde četla, říká co chce, jsou muzikální, vtipní, zábavní a šarmantní. A fakt jim to sekne. Jsem ráda, že jsme je podpořili. Jsem ráda, hehe, že jsem si s nima mohla povídat. Koktat. Blbě formulovat. To jsem fakt ráda. Ty náramky jsou z Accessories v Nicosii.