Tak trošku se spí, i když se samozřejmě jede; jede se občas na volnoběh, občas na autopilota, což je vlastně to samý, někdy se jede i na motor a někdy se stane, že server rozumí rozkazu, ale odmítá ho splnit.
Zpracovávám jablka od rodičů mý švagrový, dostala jsem jich celou přepravku. Třetí koláč, druhej štrůdl. To vám povím, kde bych byla, kdybych nesbírala ty fantastický recepty z Ona Dnes?
Zařizuju oslavu nový mladosti, boha jeho, první věk, kterej mě fakt rozptyluje, ale co, někde vzadu cikán našeptává/nic nic nic není ztracený. Před 22 lety jsem byla na prvním koncertě v životě, Panika na Chmelnici. Na youtube je jenom jedno video s kompilací, uprostřed který se zmíní jméno mýho táty, chápete to? Nějaká paní/holka se domáhá toho, aby ho v TKM nebo kde ještě nechali mluvit, ale oni už pouštěj Paniku. A než bys řekl švec, píše mi Lubor přes jabber, že má pro mě předčasnej dárek, ať se kouknu na naše O//. A co byste řekli, že tam je? To LP Paniky přetažený do mp3, někdo si s tím dal tu práci a Lubor to během mžiku našel a stáhl, jen co si přečetl můj fcb post. Hrozně milý a úplně skvělá deska, která mi připomněla, že Panika měla i písničku Ještě jsme tady, to je úplně jiná poloha než třeba Tak ať, ale fantastický jsou obě, celá deska je taková, dneska už žádná holčičí kapela takhle neskládá.
Dva dobrý koncerty, jeden křest Severu Obří broskve, takový energický a nadšený to bylo a Sever má bezva zvuk, zatím asi nejlepší deska, co můžu posoudit. Domů přes Hrad tou cestou, kterou jsem nespočetněkrát šla s K., tak hrozně přítomný to bylo, až to bylo nepříjemný, jenomže zažeňte nepříjemný pocity, když jste rádi, že jdete.
Ještě před tím Xind X a křest Praxe relativity v Roxy. Xindl sám je podle mě dost monotónní, s kapelou ale najednou dostal spoustu rozměrů a vlastně až na chvíle, kdy jsme s Irenou jedly chlebíčky na pohovce a dívaly se na Davida Kollera, mě to celý dost bavilo. Tedy ne že by mě nebavilo sedět na pohovce, povídat si s Irenou, jíst chlebíčky a koukat na Davida Kollera, ba naopak, ale zase mi utíkal ten Xindl; neviděla jsem ho, a tak se mi nemohl líbit. Takže tak. Vtipná kmotra Dana Hábová by to pravděpodobně utáhla sama, ale její koncert to nebyl, žejo, žádnej Allen se netlumočil, i když skoro.
Začíná bejt takový to lezavo, během kterýho začnu mít permanentí rýmu a státá se, že se chci vysmrkat, tak se vysmrkam, ale začne mi hrozně téct z nosu krev, což se za chvilinku spraví, protože už na to mám takový tampónkový triky, ale v tu chvíli je to hloupý, jednou se mi to takhle stalo v ordinaci u babiččinýho psychiatra, vysvětloval mi, jak má babi brát léky, moc se na mě nedíval, tak jsem mu musela říct, že teď bych potřebovala chvilinku přestat mluvit a vyřešit ten nos a on jen tak prohodil, ať si dojdu do lékárny pro askorutin, pozdravuju babičku a nashledanou.
Takže nashledanou.