Když to jinak nejde, beru si teda týdenní oddechovej čas.
Sednu si na lavičku, promyslím další postup, nakreslím si barvama na sklo standardky, odpočinu si, pojedu lyžovat a zkusím dovést vlastní družstvo k cíli.
Jasně, že se nic nezmění.
Jmenuju se po tátovi, je mi třicet let…
vs.
…and I made you trust in literature.
Jako žádnej blbej Alchymista, rozumíš.
good luck
Dík, canny.