Mluvil o tom už Záva kdysi v Lidovkách. Ať prej napíšeme
článek o stresu z pinů a hesel. Tehdy jsem ještě netušila, co je Facebook a
Twitter, měla jsem jeden účet a jeden mobil a ťukala jsem si na hlavu.
Moje dvě karty.
Babiččina karta.
PIN od soukromýho mobilu
PIN od pracovního mobilu
Heslo do servis24.cz
Heslo na Facebook
Heslo na Twitter
Heslo na LinkedIn
Heslo na DailyMile
Heslo na RunKeeper
Heslo do oddílový diskuse
Heslo do oddílovýho gmailu
Heslo do doubravánčí diskuse
Heslo do ČTK
Heslo do pracovního compu
Heslo do domácího kompu
Heslo do pracovního YouTube
Heslo do gmailu
Heslo to Tchiba
Heslo do Velký sedmy
Heslo do archivu Sony
Heslo do archivu Universal
Heslo do archivu Supraphonu
Heslo do Indies
Heslo do blogu Na výstavu
Heslo do webu Doubravánku
Heslo sem.
Tyvole. Jako já vím, že řada z toho se dá přednastavit a že hlavně nemusím bejt
všude. Že bejt on-line mě nikdo nenutí. Ale někdy je to vážně na blázinec.
Uvědomím si to pokaždý, když si přístup do ČTK zablokuju tvrdošíjným zadáváním
uživatelskýho jména, který mám na Twitteru, a když po bankomatu chci, aby mi
vydal peníze oproti pinu do mobilu. Až se jednou zadřu, bude to průšvih. Snad
abych si to všechno někam vypsala. Seznam hesel, to zní dobře.