Best things come from nowhere. V časech, kdy mi začínalo bejt všechno jedno a hlavně kdy už jsem vůbec nečekala nějakou mechanickou změnu, jsem dostala pokyn ke stěhování vedle do kanceláře ke klukům. Hurá! Akce koulový blesk, výměna s Ivanou. Z mýho starýho kanclu se stane obchodnický peklo, v novým kanclu bude, doufám, božskej klid (kluci říkaj, že je). Škoda, že se u nás neboduje; jak jsme tam tahali všechny ty věci, kluci to tam pořídně vypulírovali (vdžycky jsem měla pocit, že v týhle kanceláři jsou samý kabely, a taky že jo) a teď jsme vzorně krásná jednotka. Akorát mám strach, že na mě jednou spadne ta kredenc s cédéčkama.
Dnes jsem poslouchala dvě desky.
1) Dáreček od Mňágy. Třicet coververzí. Nějaký jsou super, třeba Listolet, Monkey Businnes, Michal Hrůza, The Fakes, většina je ale taková nijaká. Kdyby ty písničky samy o sobě nebyly tak skvělý, ani bych nemrkla.
2) Breath od A Banquet. Křtít se to bude po Velikonocích. Jak může někdo natočit něco tak strašně nudnýho a bezkrevnýho? Je v tom zaangažovaná řada mých známých, takže to zase nemůžu říkat tak nahlas, no. Ale na křest nepůjdu, leda, že by mi tam přistavili běžeckej pás.
Po půlmaratonu pěkně kašlu, je to dost vopruz, po roce skoro stoprocentního zdraví jsem zase zůstala na den doma. Večer jsem ale s Irenou vyrazila do Druhýho patra, kde dostali kluci od Aloise Nebela zlatou desku. Ve Druhým patře je to vždycky bezva, seděly jsme vzadu v pokojíku a dlouho si povídaly (jak je to skvělý, když máte kamarády na stejný vlně), mezi tím se plnila hlavní místnost, přišel Tonda a Lukáš a Kuba s Olinkou, po dlouhý době zase akce, kdy bych bejvala ráda zůstala přes půlnoc, ale co, ještě pořád nepiju a taky jsem se chtěla vyspat na tu dnešní dovolenou. Upeču nádivku a mazance, mazánky, kolibříky, jak velkou nohu máte, když si kupujete lyžařský boty?
Týden bez běhání a zítra čtyři dny na Šumavě. Děsně se těším. Děsně. Vám taky hezký Velikonoce. Pěkně se vybarvěte.