Za každým zlým dnom robíš hrubé čáry
je to hromosvod na všetko, čo sa nepodarí
život si za sebou maže všetky stopy
a nechá len signály, ktoré nepochopíš
Dnes vyšla nová deska Kolowratu. Produkoval ji Erik z Noisecut a zní jinak než předchozí dvě. Spousta různejch ruchů a zvuků, stopově odlesky elektroniky, velice funkční. Větší pop, ale hardcore a spodní proud zůstává. A hlavní hrdina ani tentokrát nedostává žádnou šanci. Je to smrtící kombinace, moment, kdy z hrůzy roste krása. Fantastická kombinace. Nemůžu se od toho odtrhnout.
Dneska po třičtvrtě roce u Petra. Preventivně, raději, pro pár rad, pro chytrej úhel pohledu, pro pár definicí, který spojujou záda, hlavu a srdce. Léto se mi ztrácí někde za obzorem, zbývají jen emoce, který se přetavily do jedniček, nul a melodií. Sezení se chýlilo ke konci, když mi s podšitou grimasou rošťáka ze sousedovic dvora prozradil svůj osobní mimoterapeutickej fígl: jsou v životě situace, že když nevíš, tak spíš jo. A když nic, tak se holt nedá nic dělat. Rozešli jsme se ve smíchu, we are united by trickery.
Podzim mi vygeneroval dvě radosti. Kateřinskou zahradu, kudy teď chodím, co to jde, často večer dolů a někdy i ráno nahoru. Je tam ticho, klid a jiný barvy. Taky pravoslavnej kostel, rozhraní mezi městem a světem za zrcadlem. Myslím při tom občas na Sedmikostelí od Miloše Urbana. Dneska jsme tam natáčeli listopadovej rozhovor s Wabim; zahrál nám ji.
Kavárnu Muzeum. Je světlá, veselá, nabízí fantastický namazaný chleby a pusinky za šest korun. Dá se tam sedět na vysoký židli i v lavici. Ráda si tam sama se sebou chodím dělit den vedví a přijímám legrační esemesky. Nojo. Důležitý je kontakt.
Tam dole je to všetko čisté, rovné a presné
ale to my nie sme
A pak jsou tu tenhle podzim taky moc hezký výstavy. Zkuste Jiřího Sopka, Cenu Stanislava Libenského a Bonusovu kurátorskou výstavku knižních obálek Zdenka Seydla.
Myslím, že tenhle post budu mít jednou ráda.