Dovolená je mezipeklí. Když nemáte, kdo by vás zastupoval, musíte si většinu věcí nachystat dopředu, což značí, že zhruba týden před dovolenou přepnete do módu rezervních sil a na dovolenou odjíždíte s hlavou v sudu.
Jenomže do letadla vás s hlavou v sudu nepustí, ím spíš, když jedete do Izraele. Takže nakonec nezbývá než aby to dobře dopadlo. A protože na dobrý se vždycky zvyká líp, tak když ve tři ráno sedáte do vypůjčenýho auta a za hodinu vystupujete na pláží v Caesarii a sledujete izraelský taičisty, jak cvičí a pak hopkají do moře, je vám všechno, co zůstalo doma, trochu jedno.
Trochu. I když na pročištění kanálků to docela stačí.
Izrael je fantastická země. Plus jako bonus jsem tu potkala několik zajímavejch lidí: výjimečnýho Huga, konvertovanou Míšu, průvodce Karla a všechny ty bezva kluky z baru.
Jako turista nevnímám konflikt. Tedy: vnímám, ale spíš jako něco z filmu. I když procházím checkpointem v Betlémě, i když projíždím kontrolou u Mrtvého moře, i když slyším bouchání ze Sýrie v Golanech, i když se courám arabským trhem v Akku, i když stojím před Zdí nářků. Kluci a holky babyfaces se žvejkačkou a samopalem, co stopujou, aby se včas dostali na základnu. Berou je. Tihle že by měli střílet? Je to divný. Hned za nima stopujou ortodoxní Židi. Jednou rukou se modlí, druhou stopujou.
Nejkrásnější je Tel Aviv. Je tam všechno, co mám ráda, moře a krásný čistý pláže. Dá se tam dobře běhat. Funkcionalistický baráky, barevný kavárny, stánky s džusem a hezkej design. Klidný čtvrti jak na Babě, arabskej bordel, trochu rozklad. A hodně draho.
V Jeruzalémě jsme zažili nejhezčí večer v super kavárně Kadosh, kde nám Míša říkala zajímavosti i židovství, židových vypravěčích a Israeli, a pak na pivu s barmanem Ronem kousek dole. Jaký znáš izraelský muzikanty? ptá se mě. Avishae Cohena a Asafa Avidana, říkám já. Můj brácha je jeho exbubeník, povídá on. Druhý den jedeme směrem Mrtvé moře, všude kolem poušť. Poprvé řídím auto s automatickou převodovkou, z iPhonu pouštím Asafa Avidana, posádka spí a já mám pocit, že všechno je na svým místě. U Mrtvýho moře se ten pocit trochu pokazil a pak přišla písnička = zakonzervovanej pocit posledních dvou měsíců.
V Haifě jsme se ještě pár hodin před odletem koupali v moři. V baru The Grocery, kde jsme byli třikrát za sebou, setkání s Amosem a jeho kamarádem. Kdyby nemluvili o tom, že plánujou z Izraele odejít, protože nechtějí žít v zemi, která válčí, nevěřila bych, že obyč lidi tady ten boj tak moc vnímají. Jsou milí, přátelští, ochotní, něco, o čem si tady můžeme nechat jen zdát.
Vrátili jsme se před týdnem. Uplynulých sedm dní uběhlo ve stresu pod návalem toho, co se tu nakupilo, nezabírá ani běhání a výhledy nejsou lepší. Jak říkám, mezipeklí. Nejhorší vlastnosti: urputnost, vzdušný zámky, těsně vedle.
