Říkáte o sobe, že jste velký čtenář. Zkusil jste někdy sám něco napsat?
Několikrát jsem se pokoušel. Ale mám problém sám se sebou. V životě mě vede srdce, ale pořád mi do toho buší svými masivními boxery mozek, takže mám nějaký emocionální tlak. Něco napíšu a mozek mě donutí hodit to do koše. Ty dva světy se ve mně mydlí, je to peklo. Zkoušel jsem psát poezii a povídky, ale nikomu bych to neukázal. Když mě napadl nějaký obraz, padesátkrát jsem ho upravoval, a to nejde. Srdce říká: takhle to má jít ven. A mozek na to: Mohlo by to být lepší. Ale jednu povídku jsem napsal.
O čem?
Jak se člověk, který sní kozí sýr, promění přes noc v kozu,
říká herec Miroslav Etzler v rozhovoru pro Instinkt.
Tyhlety boxery v hlavě vnímám úplně stejně, s tím rozdílem, že já spoustu věcí radši ani nenapíšu/neřeknu. Někdy to bejvá fakt peklíčko, ale taky je pravda, že i díky panu Petrovi se to trochu zlepšilo. Přestat se stydět za věci, který jsou mojí součástí, přestat přemýšlet o tom, co řeknou ostatní, netrápit se tím, nehodnotit se porád a nebát se riskovat, to je vyšší dívčí. Když se to pustí, bejví to dost super, z očí pak šlehaj plameny a z těla sálá radost a klid, ty chvíle za to stojej, už jsem to taky párkrát zažila. Je třeba je krmit a dávat jim víc prostoru, jak říká Petr, nebát se říct jo.
Tyhlety nejistoty porád. Vyčlenit jim přihrádku a nechat je žít cizím vlastním životem.