Písničky jsou pomalejší než kreslení a kreslení je pomalejší než psaní. Je to takovej řetězec od nejpomalejšího k nejrychlejšímu. Proto píšu. Píšu, co čtu teď:
„Občas se objevil někdo z obecního úřadu, aby Ráchel požádal, zda by nechala zastřihnout živý plot, jenž se divoce rozrostl a bránil kolemjdoucím v průchodu. Nebo obchodní cestující, který jí přišel nabídnout myčku nádobí či sušičku prádla na výhodné splátky. (Stařec k tomu poznamenal: „Sušička?! Elektrická?! Na prádlo?! Co to má znamenat? Slunce už odešlo do penze? Prádelní šňůry přestoupily k islámu?“)
Čtu knížku od Amose Oze Scény z venkovského života, kterou jsem dostala od Ester k narozeninám. Je skvělá, což se ostatně pozná podle jména (Děti z Bullerbynu). Knížka, nebo Ester? Chyba ve větný vazbě: elipsa, apoziopéze, anakolut, zeugma, parentéze, kontaminace, atrakce, flor, chlor, brom, jod, astat.
To bych si bývala nikdy nemyslela, že je možné trochu se zamilovat do smyslu pro humor. (Že je možné trochu se zamilovat, to asi není možné).