„Vy jste šťastný člověk, Ado. Zoufalství je vám zřejmě cizí.“
„Není mi cizí. Jen mě neláká.“ (Amos Oz, Scény z venkovského života)
Není mi cizí. Jen mě neláká. Není mi cizí. Jen mě neláká. To je přeci úplně vynikající. Bezvadně vyřčený. Pasivně, ale přitom je v tom spoustu smíření, což tedy rozhodně není pasivní proces. Vnímám to dost podobně, akorát abych si to zformulovala, musím kvůli tomu psát nanečisto dlouhý maily a načisto krátký věty sem do boatbehind.
Štěstí je vevnitř a zoufalství mě neláká. To vypadá na teoreticky fantastickej život.
Jsou okraje lavoru, přes které skořápka se svíčkou nemůže. Je zajímavý podívat se seshora na moment, kdy (se) k takovému okraji dorazí. Kdy se do kraje přetaví zjištění, že reálnej život běží někde úplně jinde; možná souběžně, ale neovlivnitelně. Všechno, co bylo před tím na volném moři s „řadou-variant-kam-se-dát“, se rázem zdá daleko, v mlze; tam, kde se mě to už vůbec netýká. Určit onen moment, říct si (nebo spíš nechat si říct): „to stačí“ je důležitej. Nenechat se „zlákat zoufalstvím“. Zkusit si nechat hezký vzpomínky, rozhlídnout se a vyrazit dál. A když se to navíc strefí do přelomu starýho a novýho roku, dostane k tomu člověk grátis dobře zapamatovatelnej odrazovej můstek. Ostatně loni to bylo dost podobně. Byť tak nějak víc mimoděk.
(Poslední dny v roce – impulzivní odjezd do *Říčky v Orlických horách. Vlastně mě hodně baví i ta dlouhá cesta, když se dá přemýšlet o věcech a pouštět si písničky, v Hradci vzít benzín, redbull a corny, to už je takovej zvyk, a pak neodbočit blbě u spořitelny v Rokytnici a hurá, už jsme u křížku.
Říčky byla emo-přestupní stanice, hodně zvažování, málo užívání, jjen jedno radostný hraní až do rána se sedřeným prstem, ale co, nějak se to pročistit musí. Dva krásný výlety, jeden slunečnej přes pole, Haničku, hřebeny a rozhlednu Annu do Neratova (parádní vesnice s parádním kostelem, doporučuju). Pišta jako metadon a spousta zajímavejch postřehů o skutečným vs. vymyšleným životě. Druhý výlet do další bezvadný vesnice Kačerov s Alenou a Brtníkem, Alena jako ta, co všechno ví, vtipný, potřebný, klidný věty. A nakonec po návratu čaj/pivo s Neználkem, Símou a jejich malým Jonatanem, i oni vědí líp než já, co je pro mě dobrý. V dobrým.)
Všechno je dávno probraný, zformulovaný, pojmenovaný.
Tak uvidíme, čím se nechám zlákat příště.
Kdyby vás něco v novým roce hodně štvalo, je dobrý si nejdřív pustit tohle video. Člověk to trochu vyfiltruje, než začne bejt nerudnej na okolí.