I když je už dost stará, je to nová oblíbená písnička. Někdy i patnáckrát za den, to když jsem líná mačkat tlačítka na iPhonu a hraje mi počád dokola cestou z práce domů. Zpívá se v ní:
If your´re looking for love, beware the signs
They will paralyse you one by one
It´s there in the stars, the system´s strong
But when the battery´s gone then
how long have we got to run?
Tenhle Damon Albarn je dost podobný ježkovi v mlze a taky sičákovi z ulice, co by se vrátil domů, ale bojí se, protože rozbil prakem okno. Mám tu melancholii ráda a netrpělivě vyhlížím Everyday Robots desku, tam bude takových písniček celá baterie. Smíření, co neni pasivní, ve věku vyšším než je bejt mladej, to se mi líbí.
Cesty Kateřinskou zahradou nahoru i dolů jsem poslední dobou nejoblíbenější části dne. Občas si dám kafe v přilehlý kavárně a piju ho cestou mezi stromama a kostelem, poslouchám Poison nebo nějakou jinou pěknou písničku a těším se do osmnáctky, kde si budu číst anebo se dívat kolem. Darovanej čas, ve kterým nedělám nic, co nechci.
Dnes výstava v Papelote, věnovaná dopisům, viz výše. Vzpomněla jsem si na ten nejhezčí dopis, co jsem kdy dostala a co ho pořád mám, perem se psal rok 1999 a K. mi ho napsal na policejní stanici, kde v noci seděl se svým rozbitým autem. Už je to patnáct let a naše dráhy mají pořád trochu společný koridory, co se kříží ve chvíli, kdy je čas si připomenout, že se navzájem nechceme vymazat.
O víkendu soustředění Doubr. u Kance. Hodně jsme zpívali a přišly i momenty, kdy to znělo krásně. Nový Beck rostl pod rukama, po roce zas intenzivní pocit, že by byla škoda to zabalit, protože když makáme, může to být bezvadný.
Na soustředění s námi trénoval i panáček.
Do místnosti, kde jsme zkoušeli, měli přijet na oběd dobrovolní hasiči z Prachatic.
Servírka: „Jen jsem vám přišla říct, že za pět minut tu budou ti hasiči.“
Madla: „Honem někdo založte požár!“
To jsme se konečně cestou zpárky stavili na zámku v Čimelicích.
Zápasím s francouzštinou. A nejde jen o to, neplést si poisson a poison, rybu a jed.