Rok uplynul a je ZASE po pouti.
Čas, kdy se na cosi čeká, utíká za normálních okolností pomalu, tenhle od léta – do léta rok ale utekl dost rychle, a i když se mi teď zdá, že byl pasivní – nebyl. Byl zajímavej a leccos vyjevil, minimálně v plný kráse to, že starý slepý cesty, zídky a koleje mě pořád táhnou. Cesty na dlouhou trať, který za mě nezavře ani nejlepší terapeut, pozavírat si je musim sama.
Srpen jako přestupní stanice. Ještě to nemám úplně zpracovaný, ale asi to tak bude. Posouvám se pomalu a pořád trochu vyhlížím, co přijde, i když už míň pozorně. Což je dobře, únava je taky znamení.
Rok uplynul a je zase po pouti. Uzavřel ho krásnej vysněnej výlet do kraje Ústí nad Orlicí. Dva a půl plnýho dne s kamarádama, konec léta vs. trochu podzimní vzduch, povídání, klid, nečekaně krásnej kraj. Houby, maliny, borůvky, švestky, spousta plodů. Oheň a písničky, samozřejmě, že i tahle, dvakrát.
Být u moře je lepší než nebýt u moře. V Rijece a okolí bylo bezvadně a klidně bych tam strávila 14 dní v kuse. Plán na příští rok: mít 14 dní volna dohromady.
Být na Pet Shop Boys je zrhuba stejně dobrý jako jet na výlet do kraje Ústí nad Orlicí.
Dream koncert, který kopíroval emoce letošního roku. A nakonec s těšením se to má jako s cestou a cílem. #insight (peklíčko)
Být v Huti je letos klíčová věc, těžko popsatelná emoce a zvláštní kombinace nostalgie, smutku a práce s pamětí. Mám i ráda cestu tam po dé pětce, hodina dvacet, kdy na mě nikdo nemůže. Často si pouštím hudbu, na kterou za celý rok nedojde a kterou mám z dávna ráda: Prince, Tracey Thorn a naposledy Manics, zpívám si nahlas a mám radost. Práce i odpočinek na zahradě, kamna, šišky, nekonečně zanesený okapy, nutnost pořídit nový špalek na štípání dřeva a zavolat pánovi, aby přijel spravit kohoutky. Vynášení pavouků pořád dokola. Klid jiného druhu, aspoň trochu zásyp na aktuální tíhu v ramenou, způsobenou psaným i viděným slovem (a tím vším). Achjo. Bejt za roletou je někdy fakt otrava. Ale vostopětka na Letný dobrá!
Vím, že stačí mlčet
Ale mluvit taky neni špatný
Dávat tvary věcem
Co dřív bývaly jen matný
Dnes ráno šla Emma poprvé do školy, a když jsem vstávala, abych ji šla doprovodit, nečekaně hrála z rádia tahle milá písnička. Nejmilejší byla loni před Vánocema.