Mezi hlavou a volnočasovým psaním je čím dál větší časová prodleva, všímám si. Což nemusí být nutně špatně, jen změna kanálu; místo psaní teď všechnno filtruju přes bezvadný písničky, kterých objevuju letos rekordní počet (souvislost se změnou hudební krve naprosto prokazatelná).
Filtry z nejoblíbenějších: Přes SoundCloud jsem před pár měsíci objevila Blackbird Blackbird, jenž úplně nečekaně přijede do Prahy v pondělí. Ve stejnou dobu jsem přes stejný SoundCloud objevila Craft Spells, kteří úplně nečekaně přijedou do Prahy v listopadu. Kdyby se takový blbosti jako je radost z koncertů dalo říkat výhra, tak si myslím, že je to omyl, protože já nevyhrávám, ani když soutěžím.
It´s a War, písnička, co ji dokážu poslouchat třeba hodinu v kuse, je písnička s tématem čekání a to téma je teď aktuální. Z dob máminých špitálů vím, že čekání je nejhorší ze všeho, a proto se s ním snažím aspoň trochu cosi dělat. Rozpohybovat ho, rozmělnit, dát věcem konkrétnější obrysy, víc si za nima jít. Jenže smůla. Posílám dopisy lidem, kteří žádný životopisy nečekají, energii pořád vkládám do černejch děr, místo jedný dráhy jich zabírám asi tak pět, a když se na to všechno večer podívám seshora, vidím všechny ty faily jako na dlani.
Ale jasněže bejvají i bezvadný dny. Říjen a listopad je čas fajn koncertů. A podzim je sám o sobě taky hezkej! Zjišťuju, že z písniček, co ukazuju ostatním, mají tihle ostatní radost.
Těším se na pár výstav. Zvláštní poznánka: Byla jsem na milý návštěvě. O víkendu s holkama na fantastickým výletě z Mariánských Lázní na Kosáč a dál do Olbramova.
Ve vlaku první pořádný setkání s horoskopem, který mi skrzeva všechny ascendenty potvrzuje, že je dobrý zpomalit, ubrat a ještě jednou si zkusit nakreslit, co je důležitý.
Aspoň to zkusit.