Nedělní výlet

Bude to takovy stihaci zavod, coz me vzrusuje.
vyletnici
Ne, nikdy jsem tam nebyl, ale mam formu,
lyze mi jedou a kdyz dobre zastrilim, tak muzu
porazit i Oleho.
Viroza me nepostihla a karantenu jsem si zrusil.
A taky je to o sebevedomi.
Kdyztak vas budu stopovat podle odpadku
- prectena pismenka z novin a tak…

…napsal Adam a my jsme vyrazili. Dohnal nás za chvíli, hned za tím kostelíkem, co ho věnovali moru a co tam další mši budou sloužit až o Velikonocích.
"Takže tys je neviděl? Takový parádní? S fáborkem? Z kamenů? No to jsme je ale teda vůbec nemuseli stavět," ofrněli jsme se všichni nad opovědí na otázku: "Šel jsi podle těch šipek?"
Potřeboval by prý šípy velikosti letadla letícího z Bruselu, říká nám.

Dál jsme šli všichni spolu a rovnoměrným tempem, ač na nohou se nám vytvořily pěkný bačkůrky z bahínka, ehm.
Optimalizovali jsme při tom work-flow
vyhřívali se na únorovém sluníčku
snědli fůru čokolády

a Tichým údolím se nesl štěkot rozezleného psa.
pes

Kdo si počká, neplatí pokutu

Píííííííííísk, ozve se z píšťalky zavěšené na mohutném hrdle muže oděného do žlutě reflexní vesty (a že jich tu poslední dobou je). Zatímco všichni zvedají tak trochu zvědavě hlavu od špiček svých bot, tenhle udělaný mladý muž s obličejem Romana Šberleho si to valí hroznem přecházejících lidí, jenomže v protisměru. V ruce má oštěp napřažený k hodu a na nohou tretry (kecám).
"Dělá svou práci," říkám si. "Plní své poslání. Byl zrozen proto, aby hlídal pořádek." Ordnung muss sein, ale to už si neříkám.

"Vy a tahle paní, ta taky," máchá masitou ručkou směrem k adolescentnímu školákovi a paní ve středně vyšších letech. "Vy mi tady přecházíte na červenou. A ještě přede mnou!" Přijde mi to celý docela vtipný. A nechápu, proč to udělali. Jít na červenou před policajtem? Asi je to minimálně zbytečný, když jediný důvod, proč tady ten chudák policajt trčí v dešti, je hlídání procenta přechodnosti na zelenou. Kluk i paní chvíli reptají, ale nakonec tu pokutu zaplatí.

A takhle nám to tady chodí každý den, milé děti. Jedna až dvě reflexní vesty číhají, kdo se uleje z bloků a vyrazí na červenou. Vyplatí se počkat, řekla bych. No uznejte: chlapec přeběhne na červenou a dorazí tak na tramvajový ostrůvek krapet dřív. (No uznejte, čekat na stejným chodníku jako paní s igelitkama z Delvity, to je teda pěknej opruz…) Jenomže ta tramvaj stejnak jede až za chvíli. Policajt si počká v klidu na zelenou (exempla trahunt, příklady táhnou, chachááá), rovážným krokem dorazí na můstek a chlapec dostane kartáč. A pokutu. Tramvaj mezi tím ujede a chlapec čeká nanovo. A ještě k tomu bez peněz, za který tedy asi pan polecajt na pivo nepůjde.

Jojo, kdo si počká, ten se dočká.
Běh na červenou má krátké nohy.

Nemusí pršet, jen když kape.

Should we talk about the weather
Should we talk about the government

Bílé cosi za žaluziema

A tak jsem se ráno probudila na svý nový posteli a dívám se skrz okno s takticky vytaženýma žaluziema na půl žerdi. "Aha, tak to bude asi to bílé cosi, před kterým varovali meteorologové," říkám si. Jak ono v těch vejškách zafučí, sníh se zvíří, a turista prý rázem neví, kde je nebe a kde pevnina.
Akorát mě trochu mate, že venku nesněží, nejsem na horách, ale jen ve druhém patře. Ale ono tak úplně vypadalo! I když, pravda, pouze v šedém a nikoliv v bílém to tady prodávali.
Ovšem ten správnej teátr nastal jednou v noci, když snežilo, a byly vidět jen vločky, který zrovna proletěly kolem rozžhavený lampy. Takovou rychlostí!

Pro jistotu jsem se trochu nadzvedla. Protihluková zeď a domy na svým místě. Evrospká funguje. Všechno je, jak má být. Žádné bílé cosi. Jen nová postel na novém místě a v nové výšce.

Škoda, zas musim jít do práce.