Moje babička věří v Boha a v coldrex, i dnes mi radila, abych si jeden slupla. Že jí to vždycky pomůže. Slupla jsem tedy paralen a dala si starej dobrej priessnitz na krk, eště si ho pro jistotu pustim, aby to bylo pojištěný.
Tady.
Mám takovej plán na zimu. Zítra letím do Bruselu, pozítří pojedu takovej meziměstskej vejlet na bruslích a v úterý večer jedeme s Honzou do Eindhovenu na Wilco (ach, Wilco!). Krajně se mi nehodí bejt nemocná. Už si přesně nepamatuju, co jsem sledovala tím, že jsem si před hodinou a půl u pumpy koupila redbull, kterej normálně nepiju. Myslím, že to mělo něco společného s tím, že jsem dnes seděla s koulí u nohy do půl desáté, celá zničená, a předchystávala věci na těch pět dní, co tu nebudu. Takže vám můžu klíďo prozradit, že v sobotu vyjde rozhovor s Tata bojs, v neděli recenze na novýho Ztracenýho, v pondělí recenze na novýho Williamse (boží!!!), v úterý dotazník s Knechtovou a ve středu bizarní Eros. A další drobnosti. Třeba srandovní rozhovor s Mňágou. V pondělí k tomu začne soutěž a speciál s Twilight a taky rozvička na soutěž s Pet Shop Boys. Tak, teď jsem vám to všechno prozradila, tak šup na Kouli. Taky tam teď na tom nejlepším místě visí můj report z Dariny Rolincový. Protože jsem ho tam pověsila, no. Dara v SaSaZu, to je takovej bonbón v bonboniéře, ještě že tam s ní zpívali ti, co zpívali.
Myslíte si, že jsem si dnes ze servisu odvezla auto? Že už je v pořádku?
Ani náhodou.
Ale zase jsem v Podbabě naproti servisu udělala tuhle hezkou fotku.
Dnes jsem byla na takové obědovečeři v Legendě, protože jsem dostala chuť na smažený sýr. Přišly mi takové dva trojúhelníčky a několik dokonale oválných brambor. Zavřela jsem oči a představila si, že mi na talíři přinesli dva zamražené sýry v krabičce z Delvity a pytlík těchhle předvařených brambor. K tomu hodně ostrý příbor. Pak jsem ty oči zase otevřela a všechno to snědla, chutnalo to docela dobře. O té studené plévce z lososa ale ani nemluvím.
Ve středu jsme měli koncert v Plzni v Andělu. Je to tak vždycky fajn, protože tam jezdíme s Hm a pokaždý přijde docela dost lidí. Tentokrát nás bylo přesně 4×3, hezky jsme zněli a bylo to takový radostný. Každý uváděl jednu písničku. Na mě vyšla Ema. Já jsem Hana a tohle je Ema, tak nějak.
V autě jsem jela s Irenou. Vyrazily jsme o půl hodiny dřív, že se půjdeme podívat ještě na plzeňský náměstí, ale půl hodiny jsme stály ve frontě ve smíchovskejch garážích. Hm.
Cestou tam jsme mluvily jenom o chlapech, cestou zpátky jenom o oblečení. A bylo to fajn, protože Irena je fajn, kdyby se vás někdo ptal.
Co bych tak ještě…
Už asi nic. Dobrou noc.
A přitopte si, ať nenastydnete.