Jak tady tak ležím, počítač na peřině, vzpomněla jsem si na Sex ve mestě. Měla jsem ten seriál dost ráda; jednak hezkej New York jako obal, a pak všechny ty eskapády, boty, šaty a rakoviny, co dopadnou dobře. Plus samozřejmě moment moudra – Sarah J. Parker sedá k předpotopnímu pseudomacu a do dvanácti set znaků formuluje, proč to tentokrát zase nevyšlo. Sekne jí to a je docela vtipná.
Ad být vtipná. Přistoupit na hru, trénovat ve volným čase, být připravena na libovolné téma. Je dřina (o tom, že je to blbost, ani nemluvim) mít to jako hlavní roli. Jednak slovní hříčka samozřejmě občas dře a pak je z toho jeden nesvůj, jednak je to návykový a z hlavy to dělá jeden velkej kastrol s gulášem pořád tak trochu na plameni.
Neschopnost věci pustit a nechat jít svou cestou. Neznat míru. Pokaždý být nemile překvapená, když vedle vlastního světa modře blikne ještě svět paralelní, cizí, takový, který neovlivním a který, když to zkusím z nadhledu, dává samozřejmě daleko větší smysl než ten můj. Nově je mi 33 (narozeninový večírek u M + E v novém obřím bytě, konečně zážitek s korzováním mezi hloučky hostů!) a nijak zvlášť se to nemění, žádný zkušenosti v tom nehrajou roli, ukazuje se to znovu a znovu s každým dalším zápalem. Stejný vzorce, stejný špatný proměnný, liší se jen délka příkladu a úseků, kdy se zdá, že tentokrát jsem dosadila správně.
Velký dík I. za hlas nápovědy/konzultantky zpoza gmailu. To tedy bývají konzultační hodiny jaksepatří.
Život z jednoduchých vecí
sa problíži, aby sme videli mieru
ako ďaleko sme k nemu
zpívá na nové desce Kolowrat. Je, jak už jsem psala, fantastická, a tenhle kousek ze Zámku v porceláně obzvlášť. Kdyby pouhá formulace věci zaháněla všechny zlý duchy, který jsou na ni napojený, byli by Kolowrat ti největší šamani na světě. Kdo ví, možná jsou. Ta deska mi dělá hrozně dobře. A křest v Pilotu byl skvělej! (Dnes opět v Pilotu: před koncertem Kieslowski vypadl proud, a tak jako stateční folkaři bez ohně zahráli ti dva ve tmě mezi lidma, jen s kytarou. Taky skvělý!)
Nefňukám. Dělám za větama víc vykřičníků a zbyla mi – jestli se tady dá tohle sloveso vůbec použít – spousta zajímavejch věcí k prouzkoumání. A navíc ještě pořád je to dost inspirativní, magic music box je výborná věc a zase jsem trochu začala kreslit. O Vánocích z toho bude společnej výstup.
Vlastně se pořád těším na věci, co ještě přijdou.
