O Adamovi

Adame, Adame, Adame! Ty kluku jeden neposedný, hlučný a neslušný! Dostaneš pětku!Adamovy rodiče neznám. Možná, že jsou to zcela počestní lidé, kteří neruší své sousedy, uklízejí po sobě a hlasitě nekrkají. V tom případě ale nevím, kde tyto ctnosti poztrácel jejich syn. O Adamovi, jedenadvacetiletém studentovi ekonomie, jsem se již zmiňovala, a to v souvislosti s cinkáním mikrovlnky. Tomu už se jen směju, ono "cink" přichází s železnou pravidelností každý večer. Někdy u toho povykuje se svým stejně rozverným juvenilním kamarádem, oddávajíce se společnému krkání, hlasitému mlaskání a dalším projevům chutě. Což o to, mám ráda, když někomu chutná, ale všeho s mírou, že. Obzvlášť, když si pak pěkně nahlas pogratulují, jak se jim onen zvuk povedl. Ne že bych si myslela, že umývání nádobí je pánskou doménou. Nicméně z mých (přiznávám, v tomto ohledu poměrně úchylných) statistik vychází, že Adam po sobě neumyl nádobí ještě ani jednou. Systém "napustím do toho vodu, ono se to odmočí a až odpoledne vstanu, už to tam nebude", mu vychází. Vždy totiž podlehnu a s myšlenkou "za hezčí pseudodomov" nádobí umyju. Když se Adam nají něčeho z vaničky, odchází většinou nahoru do svého pokoje věnovat se hudbě. Eeee. Adam se totiž učí hrát na kytaru. Hodně ho to baví, trénuje ve dne i v noci. Ještě, že si nepořídil elektrickou. Ale i akustická nadělá v malém patrovém UK domku pěkný bordel. Adam trénuje rock´n´roll, brnkání, akordy. Moc mu to nejde, kvalitu proto často nahrazuje kvantitou. Pořádně do toho buší. Občas mu jeho vypečený kamarád, kytarista zručnější, písničky sám přehraje. Adam pak opakuje. Když si nejsou kamarádi jisti, pustí si originál – pěkně na plné pecky – z přehrávače. Hlasitě pak u písně debatují, hulákají, hýkají, atd. Adam má rád bigbít. Někdo mu zřejmě prozradil, že nejlíp si jej vychutná ve dvě ráno. Bydlím přímo pod ním, a tak téměř každou noc (i odpoledne – pokud zrovna Adam nenaspává nějakou ze svých nekonečných kaleb) si jej nechtěně vychutnávám s ním. Vychutnávání spočívá ve vstřebávat nekonečné vlny beatů, která prosakuje z jeho pokoje. Ze začátku jsem se snažila nevěnovat tomu pozornost, obzvlášť když přišli na přetřes mí oblíbenci Kings Of Convenience. Jak ale čas postupuje, nestávám se otupělou, nýbrž více otrávenou. Nemám na to, poslouchat dvacetkrát za sebou úvodní riff. Hlava by z toho bolela i traktoristu. V rámci zachování dobrých vztahů v domě my tři další osadnice směrem k Adamoci mlčíme, směrem k sobě si pak vyléváme zlost. Moc to sice nepomáhá, ale aspoň ten pocit… Chvilka klidu se u nás v Althothorpe Drive začíná rovnat hodnotě soli.